Nechme na chvilku stranou věcnou podstatu problému. Kolik lidí má hygiena k dispozici pro trasování či kolik z nás se připojilo na eRoušku. Vezměme to tak, jak to prožívají nemocní či lépe řečeno všichni s pozitivním testem.
Jakmile máte pozitivní test, spadáte automaticky pod „jurisdikci“ hygieniků. Ti se řídí svými odbornými hledisky a mají práce nad hlavu. Dokonce nechtějí, aby se do trasování zapojovali lidé bez odborného zázemí. Výsledkem jsou frustrovaní „coviďáci“, kteří šmahem nadávají na chaos.
Bodejť by nenadávali, když jim jeden den někdo oznámí, že mají pozitivní test, a následující dva či tři dny se jim nikdo neozve. Dotčení, celkem pochopitelně, třetí den volají hygieniky a ti je musejí odbýt, protože mají jinou práci.
Stačilo by přitom málo, každému pozitivně testovanému má někdo urychleně zavolat či poslat SMS, ujistit jej, že jeho případ „je v systému“, a instruovat jej, že pokud nemá klinické příznaky, nechť zůstane v izolaci a vyčká dalších pokynů. Tím by se hygienici zbavili většiny stěžovatelů.
Na to nepotřebujete experty, tohle mohou dělat studenti jako brigádu. Dalším významným vylepšením by mohlo být, kdyby existovalo pro všechny pozitivní nějaké call centrum. Dám příklad, jste v izolaci, nemáte klinické příznaky, ale začne vás intenzivně bolet ruka. Call centrum vám zprostředkuje kontakt s někým, kdo pomůže.
V praxi to bohužel vypadá tak, že dotyčný půl dne telefonuje od čerta k ďáblu a pak si pro něj přijedou „kosmonauti“, kteří jej odvezou do nemocnice, kde jej léčí brufenem.
Systém, hygienici či lékaři u nás v žádném případě neselhávají. Jen někdo „trochu“ pozapomněl, že netrasuje pohyb dřívek ve vodě, ale lidské bytosti. I lékař by měl pochopit, že člověka nelze vyděsit a pak si jej nevšímat.
