Volební zákon byl „účelovkou“ opoziční smlouvy a měl za cíl posílit většinové prvky a přilepšit velkým stranám. Toto již bylo předmětem několikerého přezkumu Ústavním soudem (včetně otázky velikosti volebních krajů a D’Hondtova přepočtu).
Politická exploze. S čím vším zahýbá nečekané rozhodnutí Ústavního soudu ohledně volebních pravidel? |
Když aktuálně soud v čele s Pavlem Rychetským a soudcem zpravodajem Janem Filipem zrušil zákon, na jehož konstrukci se jmenovaní aktivně podíleli, je to možná z hlediska spravedlnosti dobře a zpovědníci obou jmenovaných z toho mohou mít radost. Nicméně pro ty, kteří nebudou studovat víc než šedesát stran nálezu, z toho vyplývá poměrně jasný závěr. Ústavní soud bez problémů popře své předchozí výroky, bude-li cítit politickou (společenskou) objednávku. Apolitičnost soudců popírá též „návod“ pro parlament, jak má problém řešit, obsažený v nálezu.
Jak konstatují čtyři soudci ve svém disentním stanovisku, nález se vůbec nevypořádal s předchozími verdikty k daným otázkám. My jen dodáme, že argument poukazující k plynutí času a zkušenostem s fungováním stávajícího volebního zákona jako legitimním důvodem pro jeho změnu zavání výmluvou na sto honů.
Volební velká neznámá: strany většinou po verdiktu Ústavního soudu zvažují možnosti. Hnutí ANO vyčká na analýzu |
Jak konstatoval k témuž volebnímu zákonu v dubnu 2009 soudce Ústavního soudu Jan Musil: „Ústavnost volebního zákona není funkcí spokojenosti kandidujících stran se svým výsledkem.“ Někdy může být i opak pravdou, tedy minimálně v jedné brněnské budově.
Je nepochybně dobře, že se malým stranám poměry narovnají, nicméně zda je to dobrá služba pro demokracii, se teprve uvidí. Sledujeme s nevolí, co s úřadem prezidenta udělala tolik žádaná přímá volba. Většina elit v ní přitom viděla všelék a jen jednotlivci před ní varovali. Dnes jsme konfrontováni se svévolí přímo voleného prezidenta a perspektiva není nejlepší. Nezamýšlené důsledky patří k zákonodárství. Jen jestli je cestou z krize účelovost, a to i v případě, že existuje poměrně mohutná shoda v elitách o tom, kdo „by měl“ vyhrát volby. I zde platí, že cesta je víc než cíl.
