Švédsko v reakci na tuhle drsnou byznysovou taktiku přestalo firmě platit, nelíbí se mu, že si firma začala účtovat šest dávek z jedné lahvičky. To AstraZeneca se Evropě vysmívá bezostyšně, zatímco Pfizer snížil dodávku o dvacet procent, britsko-švédská firma snížila dodávku rovnou o 60 procent, a to proto, aby ji, jak říká Evropská komise, mohla prodat dráž jinde. A ještě nám její šéf vzkázal, že Evropa si objednala pozdě, proto nemá nárok.
ZVĚŘINA: Výčepní odboj. Covidoví Napoleoni nejsou do jednoho zlí |
Zdá se, že „bouchání do stolu“ v Bruselu může znamenat jen další ztrapnění. Farmaceutický průmysl není nedělní škola a jestli má Evropa (tedy my) špatné smlouvy, už s tím nikdo nehne. Je však třeba říci, že zpackané smlouvy v žádném případě nejsou důsledkem jednotného nákupu EU. „Jenom“ to někdo pekelně zvrtal.
V téhle chvíli je asi namístě obrátit své úvahy k izraelské či chcete-li britské cestě a začít zvažovat, zda nevyjednávat okamžitě například s výrobcem ruské vakcíny. Ten požádal o registraci v Evropě, ale dokud nebude očkovací látka schválena lékovým úřadem, EK se do nákupu nepohrne. Je to sice vakcinační nacionalismus, ale otázka stojí ještě jinak.
Máme čekat v koutku s myšlenkou, že nakonec se na nás stejně dostane, a jen počítat další mrtvé a týdny a měsíce v lockdownu, ekonomické a psychické ztráty, anebo to risknout, zaplatit, třeba daleko víc než EU, ale koupit si životy a čas? To není nelegitimní otázka.
Exministr Roman Prymula tuhle cestu doporučuje, na druhé straně pan exministr jako muž Hradu svého času propagoval též „čínskou medicínu“, a to v přímém střetu s většinou kolegů. Není tedy nepochybným majákem. Rozhodování v téhle otázce je nanejvýš politické.
