Stravenky mají hodně tuhý kořínek. Svaz průmyslu a dopravy s Unií zaměstnavatelských svazů si nechaly udělat průzkum, kterým dokládají, že zaměstnavatelé jsou spokojeni se systémem závodního stravování. Bodejť by nebyli, vždyť jej zaměstnancům sami zařídili. Ovšem politickým sdělením průzkumu byla obava zaměstnavatelů z toho, že po zavedení stravenkového paušálu budou zaměstnanci méně využívat závodní jídelny a samotný stravenkový paušál přestanou vnímat jako bonus.
ZVĚŘINA: Jurečkovy balvany/i. Změna rétoriky i taktiky lidovcům nestačí, chce to program |
Tyto názory lze hodnotit buď jako kvalifikovaný odhad, nebo čiré zdání, podle toho, jestli vás stravenkářský byznys zmasakroval, či nikoli. Pravda je, že o stravenkový paušál by byl mezi zaměstnanci větší zájem než o papírové poukázky a že by k návštěvě vývařovny nemotivoval. Nicméně nám rozhodně nehrozí přemnožení jogínů, kteří vydrží beze stravy celé měsíce. To je zase náš kvalifikovaný odhad či dojem.
Zaměstnavatelé svým přístupem k novince popírají pověry o inovativnosti kapitalistů, oni chtějí konzervovat stávající poměry a v zaměstnancích vidí nesvéprávné jedince, kteří se bez stravenky ani nenajedí. Z tohoto pohledu by zaměstnavatelům patrně vyhovoval návrat k přídělovému systému, ve kterém by se fasovaly poukázky na nejrůznější tovary. Například nyní v době chřipkové a koronavirové infekce by se zaměstnavatelům jistě šikla nějaká stravenka na čepice či na nákup mýdla („čepičnice“ a „mýdlovnice“).
Odpůrci stravenek však nemusejí mít obavy, ministryně financí je rafinovaná a zkušená ekonomka a úřednice. Dobře ví, že jakmile se Česká pošta do nějaké služby pustí, tak ji efektivně a v krátkém čase zabije. Budoucnost stravenek tedy nelze lakovat na růžovo.
