O věc se zajímá ministr školství, jak by ne, ČVUT i CIIRC jsou na naše poměry velice úspěšné instituce s výtečnou mezinárodní reputací a bylo by neblahé ji poškodit.
Než učiníme rychlý závěr a uvěříme bez výhrad jedné ze stran, udělejme si malou rekapitulaci. Rektor říká, že ředitel ústavu Mařík lže o ČVUT, když tvrdí, že škola nedala institutu ani korunu, přitom prý dala 438 milionů. Pokud je to tak, pak je to obrovský prohřešek a bezdůvodné špinění jména školy. Zvláště v situaci, kdy časosběrný dokument nevznikl na Kavčích horách, ale platil jej CIIRC (tedy instituce fungující z veřejných peněz) společně s firmou pana Maříka. Celý film je koncipován jako, velmi mírně řečeno, propagace zásluh pana Maříka.
Rektor školy se nutně musí ptát, proč si šéf veřejného institutu nechává točit o sobě oslavný film, ve kterém zároveň sočí na svou mateřskou instituci. Je-li pan Mařík majitelem autorských práv k filmu, pak nezní ani požadavek rektora Petráčka na zrušení vysílání zdaleka tak absurdně.
O pana Maříka se bát nemusíme, dovede si jít za svým a umí si zařídit propagaci, skvělý mediální obraz i politické známosti. Jisté je toto: na ČVUT vypukla válka. A to válka o peníze, nikoli o ušlechtilé myšlenky. Je tedy dost možné, že o místo časem přijdou i jiní.
I mezi profesory snad lze vyžadovat nějakou loajalitu, a pokud je možné si platit propagandu proti ČVUT vlastně z jejich peněz, pak je to alarmující. Dnešní špičkový výzkum je stejně drsný jako třeba špičkový sport, kdo získá víc peněz, má větší šanci uspět a konkurenty je nutno potírat všemi prostředky. Poslední představy o gentlemanských poměrech berou za své.
