Přesto ji sociálně demokratické občanské sdružení Oranžový klub používá ve své uhlířské víře, že pomocí podobných „pravd“ přesvědčí pány Babiše a Bělobrádka, aby se z nich stali příznivci směrnice paní Redingové, která stanovuje, zjednodušeně řečeno, kvóty pro ženy. Vláda minulý týden hlasovala proti přijetí směrnice, a to se v ČSSD nelíbí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Oranžový klub kráčí v nejlepší tradici poněkud nedovtipného prosazování „jediné správné cesty“. Klubisté lidovcům a ANO vyčítají, že když hlasovali ve vládě proti téhle podobě kvót, tak prý jsou v rozporu s vlastním vládním prohlášením a prosazováním rovnosti.
Zjevené dobro z Bruselu
Aha, takže rovnost se smí prosazovat jen a pouze podle jediného (třeba bruselského) mustru? A nešlo by se třeba na věc podívat i jinak? A smí se to? Ostatně sám Oranžový klub ve své propagandistické tiskové zprávě připouští, že čtyřicetiprocentní cíl zastoupení žen je vycucán z prstu.
A že se prý podkopává pozice eurokomisařky Jourové? Aha, tak tedy zrušme nejen hlasování ve vládě, ale i politiku jako takovou – mohou nám „zjevené dobro“ z Bruselu či odjinud rovnou rozkazovat, vyjde to levněji.
A pouze pro pořádek a pro informaci Oranžovému klubu: Když nám tvrdí, že „směrnice nařizuje uplatňování férových a transparentních výběrových řízení s jasně nadefinovanými kvalifikačními kritérii“, tak musí alespoň tušit, že proti takovým řízením na české politické scéně nic nenamítá jediný relevantní politický subjekt, navíc všechny zákony taková výběrová řízení přímo vyžadují. A přeci je praxe diametrálně jiná. Ale že by to snadno a rychle napravil nějaký nový Dekret o dobru?
