A přestože existuje vakcína, není jasné, kdy omezení skončí. Rozhodne to, zda dostaneme rychle dost vakcíny a obratem ji budeme schopni aplikovat. Předpovídat už si netroufne nikdo.
A protože nikdo nemá jednoznačné a rychlé řešení, tak se zejména ti, kteří byli zvyklí na „dobré bydlo“, upínají k čemukoli, co jim osobně dává šanci na lepší budoucnost. Můžeme se samozřejmě třeba hostinským posmívat, protože existují studie dokládající, že nouze a existenční nejistota snižuje inteligenci a zhoršuje též rozhodovací schopnosti. To ale rozhodně není řešení. Hospodští moc dobře vědí, že ani po zeslábnutí epidemie nebude normál tím normálem, na který byli zvyklí v roce 2019, a mnozí zkrachují. To je těžké připustit, a tak leckdo hledá únik.
Ne, naši kverulující bližní nejsou ani zlí, ani blázniví, ani všichni neodmítají očkování, ani nejsou všichni odmítači roušek, ani nejsou do jednoho zastánci spikleneckých teorií. Jsou „pouze“ natolik zoufalí, že se upínají k nějakému nápadu, ve kterém vidí své osobní východisko. Ten tvrdí, že je nesmysl karanténa, další, že roušky, třetí, že za vše může spiknutí, nejeden má absolutního viníka ve vládě.
A každý jeden si na sociálních sítích může najít svou bublinu, která mu obrazně řečeno potvrdí, že blázni jsou ti ostatní, a on je Napoleon. A téhle náladě nepomáhají výhradně sociální sítě, rozdmýchávají ji i zavedená média, protože máme rádi hlavně negativní zprávy.
Aby se nám i v téhle době žilo líp, neškodilo by, kdyby se nám dařilo problémy řešit věcně a hledat, kde je konkrétní chyba. Naši předkové zvládli daleko složitější a nebezpečnější situace s větší elegancí.