Rozčílení nad ostudnou praxí exekutorů zažíváme dnes a denně. Jejich svévole je nevídaná, leckdy nerespektují ani pravomocné rozsudky. Vzpomene si ale někdo na stav, který panoval před vznikem téhle profese?
Dlužníci se smáli věřitelům do očí a z dluhů si nikdo nic nedělal. Soudy nevymohly téměř nic, nezajímalo je to.
Jak by mohl fungovat státem vedený exekutor? Měl by především úřad, ten by vznikl na zelené louce a vrchním státním exekutorem by se stal nějaký zasloužilý politik (patrně ČSSD). Nabral by nové lidi, ti staří se přece neosvědčili, a začal by s vymahačstvím s lidskou tváří za pomoci tabulkových platů a typické pracovitosti. Vymáhalo by se humánně v úředních hodinách od do a měřilo by se podle politické objednávky či kamarádíčků.
Na tomhle zestátněném ráji by snad vydělaly jen ty matky, kterým by stát proplácel výživné (jak slibuje ČSSD závazně) za jejich manžely. Z nemajetných otců by však nic nevytřískal ani státní exekutor.
Čili v konečném důsledku by se platila část alimentů z prostředků státu. Jistě by to bylo pohodlné pro ty ženy, které počaly s neodpovědnými muži. Pro zbytek občanstva by to znamenalo jen víc platit do státního a nic za to nedostat.
