Ve středu schválil ústavně-právní výbor sněmovny komunistický návrh na zdanění takzvaných církevních restitucí, ve skutečnosti jen náhrad za to, co minulý režim církvím sebral. Že návrh podpořili vedle antiklerikálních komunistů ještě sociální demokraté i populisté z ANO lze pochopit – splácejí dluh komunistům za to, že dostali jejich podporu při hlasování o důvěře vládě. Zajímavě hájil svou podporu tomuto velice pravděpodobně neústavnímu kroku pirátský poslanec Michálek: „Myslím, že nelze vyloučit právo budoucích generací, aby aspoň částečně revidovaly rozhodnutí těch předchozích.“
ZVĚŘINA: Doktoři v Lucerně. Více studentů nám pomůže, ale na jak dlouho |
To je v kostce vyjádřené politické myšlení všech vládnoucích garnitur po listopadu 1989. Z tohoto přístupu vyplývá nemožnost důchodové reformy či jiných hlubších a hlavně dlouhodobějších celospolečenských změn. Lidem jako pan Michálek nevysvětlíte, že náhrady církvím jsou nepochybným závazkem státu, který potvrdil i Ústavní soud. Kdyby se církve soudily, patrně by stát v průběhu mnoha desítek let tratil mnohem víc, než vyplatí v „restitucích“. Avšak pan Michálek a miliony dalších vyrostli ve všeobecné nenávisti k „jednomu vlivnému církevnímu subjektu“, rozuměj katolické církvi, a proto je třeba sebrat prelátům prachy, i kdyby všechno právo i spravedlnost měly být ignorovány. S podobným zápalem se u nás zestátňovalo – pardon, znárodňovalo – i zatínal boháčům tipec. Dokáže si třeba Andrej Babiš představit, jak bude za 10 až 15 let rozhořčený lid žádat dodatečné zdanění Agrofertu, protože podnik „tyl z dotované řepky“?
Aktuální pohrdání politikou a politiky pramení též z faktu, že drtivá většina z nich se řídí heslem: kam vítr, tam plášť. Jen někteří jedinci jsou schopni vystoupit z řady a říci nahlas, že každé naše rozhodnutí, i to nejlepší, má své náklady. Pokud ty náklady nejsme schopni nést, jsme odsouzeni se motat donekonečna v kruhu „práva“ revidovat cokoli a zároveň v kruhu pocitů vlastní méněcennosti, protože nedokážeme dodržet ani smlouvy, které konstruujeme jako nezměnitelné.
