Oslavy nabraly v posledních letech karnevalový ráz. Lidé se třeba převlékají do historických uniforem příslušníků Veřejné bezpečnosti, vytahují nejrůznější rekvizity – a celá vzpomínka má tak trochu parodický nádech. A to není na škodu. Je překvapující, že událost natolik dějově banální jako srážka ozbrojenců s demonstranty může být pro nepamětníky inspirující. Forma, kterou tento svátek nabírá, trochu připomíná transformaci jiného svátku v Británii. Zde, též v listopadu, pravidelně vzpomínají na spiknutí proti králi Jakubovi I. Oslavy noci Guye Fawkese provázejí ohňostroje či pouťové atrakce a jsou dnes na hony vzdáleny původnímu historickému oficiálnímu díkůvzdání za to, že král přežil atentát.
Jediný, kdo proměnou svátku utrpěl, je Jan Opletal a Mezinárodní den studentstva. Málokdo přemýšlí o tom, že si organizátoři v listopadu 1989 připomínali výročí uzavření českých vysokých škol.
V Česku nemáme moc fungujících svátků. Kromě Vánoc, Velikonoc, Dušiček či silvestrovských oslav Nového roku nemají masovou odezvu ani věrozvěstové či Jan Hus, ba ani svatý Václav. 17. listopad je živý svátek. Chcete důkaz? Zuřivé diskuse řeší otázku, proč se slaví „špatně“, a naopak nikdo nemudruje nad tím, že by o něj nebyl zájem.