Dělení občanů na třídy zavedli sociologové, komunisté pak tuto neutrální, označující kategorizaci „obohatili“ o morální konotace. Dodnes přežila životaschopná kategorie – třídní nepřítel. To je bytost, která svým původem a podstatou není plnohodnotná, a proto ani její výroky, názory či argumenty nejsou hodny uznání. Tam to dopracoval Miloš Zeman u některých urputných kritiků.
KAMBERSKÝ: Zeman mezi Masarykem a královnou Alžbětou. V projevu se krotil, ale nepřekročil vlastní stín |
Příkladem budiž Rusko, to momentálně slouží ve veřejném prostoru internetu jako fackovací panák. Kdo mu uštědří (verbálně) větší ránu, je větší pašák a demokrat. Pozor, nemluvíme o oprávněné kritice Ruska a jeho politiky, mluvíme o nadávání, urážení a bohapustém žvanění. Kdyby některé tyto výroky mířené proti Putinovi či Rusku jejich autoři věnovali například menšinám či rasám, tak by se na ně vrhli přinejmenším bojovníci (sic!) proti nenávisti kontaminující náš veřejný prostor (hate speech).
Co když ale prezident řekne něco zcela konformního s tímto protiruským narativem? Jako když 27. prosince označil výhrady ruského ministerstva zahraničí k zařazení 21. srpna mezi památné dny za „absolutní drzost“. Societa bijců Ruska mlčí, protože to řekl Zeman, kdyby to řekl dejme tomu starosta Řeporyjí, dostalo by se mu hlasitého potlesku. Miloš Zeman je ale třídní nepřítel, a proto principiálně nemá pravdu.
Hlasití bojovníci proti Miloši Zemanovi zapomínají na skutečnost, že v téhle republice žijí i lidé, kteří rozlišují prezidentovy výroky a jsou schopni je i samostatně posuzovat. Zajisté je tu i nemálo těch, kteří moc nepřemýšlejí a Miloše Zemana zbožňují. Ty však usilovným nadáváním na Zemana nikdo nezmění, spíš je ve víře utvrdí.
