Vždy to stojí víc
Moderní olympijské hnutí se už dávno nachází v dekadentní fázi, čehož je chystaná londýnská olympiáda jen dalším dokladem. Když v červenci 2005 olympijský výbor přiklepl letní hry 2012 Londýnu, byl to téměř pohádkový příběh. Do poslední chvíle favorizovaná Paříž nakonec podlehla dokonale zorganizované akci, které velel bývalý úspěšný atlet Sebastian Coe.
Vtu chvíli Britové odhadovali, že hry je přijdou maximálně na 2,4 miliardy liber. Coe se stal národním hrdinou a na vlně popularity se s ním svezl i tehdejší premiér Tony Blair, který olympijskou kandidaturu Londýna všemi silami (a vládními zárukami) podporoval.
V následujících letech však předpokládaný olympijský účet rychle bobtnal. Už o rok později vyšlo najevo, že jen stavba nového olympijského parku vyjde na 3,3 miliardy liber a o další rok později se celkové náklady vyšplhaly na 5,3 miliardy liber. Ještě v roce 2007 však organizační výbor musel přiznat, že ani toto není správný odhad. Z původně plánovaných 2,4 miliardy liber je teď 9,35 miliardy liber. Do zahájení her přitom zbývají ještě tři roky. Pokud výše nákladů poroste jako v uplynulých letech, přijde nakonec olympiáda Brity na nějakých dvacet miliard. V Londýně se totiž s výstavbou olympijského parku začíná až letos, takže všechny propočty nákladů byly zatím jen teoretické.
|
Problémy s nafukovacím rozpočtem jsou pro pořádání olympijských her bohužel už typické. Stejně jako dohady o čistotě procesu, v němž se o jejich pořádání rozhoduje.
Problémy s nafukovacím rozpočtem jsou pro pořádání olympijských her bohužel už typické. Stejně jako dohady o čistotě procesu, v němž se o jejich pořádání rozhoduje. V srpnu 2004 odvysílala britská televize BBC dokument s názvem Buying the Games, v němž šéf bulharského olympijského výboru otevřeně mluvil o možnosti „nákupu“ hlasů pro londýnskou kandidaturu. Ivan Slavkov, zeť bývalého komunistického vůdce Todora Živkova, šéfoval Bulharskému olympijskému výboru od roku 1982. Po roce od zveřejnění skandálu přišel o místo v Mezinárodním olympijském výboru, později i ve výboru bulharském. Přesto dodnes nebyl za korupci potrestán.
„Slavkov, který se objevil v dokumentu o korupci v MOV, je hajzl,“ řekl o něm nedávno v rozhovoru pro Reflex šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek. Problém je, že takové „hajzly“ výbor vyloženě přitahuje. Dlouholetý šéf MOV Juan Antonio Samaranch totiž tuto instituci dlouhá léta budoval jako nedotknutelnou monarchii s přepychovým dvorem. Přitom se sám nechal titulovat „Jeho Výsost“. V roce 1999 rezignovalo deset členů Mezinárodního olympijského výboru, když vyšlo najevo, že od pořadatelů her v Salt Lake City přijali peníze a další nehmotné požitky v hodnotě stovek tisíc dolarů.
Například konžský člen MOV Jean-Claude Ganga obdržel sedmdesát tisíc dolarů v hotovosti, k tomu bezplatnou lékařskou péči a pořadatelé mu pomohli k dobrému obchodu na realitním trhu ve státě Utahu. Když se ho vyšetřovatelé na tyto výhody zeptali, bezelstně jim odpověděl, že je to normální věc.
Systém funguje tak, že při zajišťování hlasů pro svou kandidaturu využívají pořadatelská města síť prostředníků, kteří si za své konzultace účtují obrovské sumy. Od nich potom další peníze putují ke zkorumpovaným členům MOV nebo tito konzultanti vydají doporučení, jaké odměny ten či onen člen MOV očekává.
Je s podivem, že sportovci jsou pořád ochotní se olympijských her zúčastňovat. Nejlepší by totiž bylo je úplně zrušit.
