Prvního ledna skončila ve více než čtyřech stech tisících bytech regulace nájemného.
Pokud se majitel s nájemníkem nedohodli, nezbude jim než se obrátit na soud. Tomu má pak pomoci, kromě jiného, mapa nájemného. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo včera mapu pro deset procent z plánovaného počtu obcí. Pokud to někomu přijde málo, mluvčí ministerstva dotyčného ujistí o tom, že v Německu trvalo sestavení mapy deset let. Úřad se tváří, že není kam spěchat, jde „jen“ o lidi a jejich osudy.
Majitelé domů straší, že nás čeká záplava soudních sporů, které se potáhnou každý nejméně pět let. Nájemníci též nejsou spokojeni, skokové zvýšení, které mapy zatím signalizují, jim nepřinese nic příjemného. Radovat se mohou tedy pouze developeři kalkulující s pocitem nejistoty.
Nájemní bydlení se v Česku stalo předmětem sociálního experimentu. Deregulace byla politicky brzděna a ve velkých městech tak podporovala extrémní růst cen nemovitostí, a tím též zisky spekulantů. Takže v Praze se dnes bydlí dráž než třeba v Berlíně.
O tom, nakolik je v dnešním Česku bydlení strategickou komoditou, svědčí i bytová lačnost vrcholných politiků. Bydlíte-li v nájemním bytě a chcete-li se stěhovat, přičemž nedisponujete prostředky na koupi vlastního přístřeší, jste „shodou okolností“ ve většině obcí České republiky občanem druhé kategorie. Dostupné nájemní bydlení patří ke standardu civilizovaných zemí, u nás politici již dvacet let usilují o jeho likvidaci.
