Popáleniny způsobené bolševníkem jsou velmi bolestivé a čas od času končí i smrtí. Případů přibývá. Rostlina v Rusku dosahuje obřích rozměrů a velmi rychle a sebejistě zamořuje obrovská území. Obsazuje i některé obce. Například v Zaokském okrese Tulské oblasti jsou lidé už úplně zoufalí. Bolševník jim tady vyrostl do výšky tří metrů a chystá se pohltit cestu, zachvacuje pole a zahrady, roste i uprostřed vesnic.
Bolševník se šíří nejen v Rusku, začal pronikat také k sousedům. Je to krajně nebezpečná expanze. Bolševník je nejnebezpečnější rostlinou v Ruské federaci.
Do polévky
O bolševníku se říká, že ho na Zemi zavlekli mimozemšťané. Nebo že ho prý vymysleli v sovětských laboratořích jako biologickou zbraň a chtěli ho vysazovat na hranicích impéria. Pravda je mnohem prozaičtější. Bolševník – v ruštině ovšem nemá tento pro Čechy zlověstný název, ale jmenuje se borščevik – obývá naši planetu už miliony let. Nejstarší druh se v Rusku nazývá bolševníkem sibiřským a Rusové se s ním celkem dobře sžili. Vůbec poprvé ho lze potkat pod současným ruským názvem v 16. století. Tehdy mu říkali sice jen boršč, ale základ dnešního ruského označení to byl. Používal se hojně v kuchyni. Bolševník, respektive borščevnik, tak dal název jednomu z nejslavnějších ruských pokrmů – boršči. Původně to byla polévka z mladých výhonků bolševníku sibiřského. Zhruba za 200 let místo něj začali dávat do pokrmu červenou řepu. Rostlina začala ztrácet na popularitě. Pouze děti si z dutých trubiček vyráběly tzv. plivalky.
Není ale bolševník jako bolševník. Ještě v 80. letech právě bolševník sibiřský lemoval celkem skromně lesní cesty a netvářil se, že by měl zájem o něco většího.