Přestože je u nás podstatně méně bohatců, než si mnozí představují, čím dál více slýchám a občas i čtu o tom, jak někdo zvolil jinou, třeba zajímavější nebo méně časově náročnou, ale rozhodně hůře odměňovanou práci, předal nadaci rozsáhlý dar, vytváří a ve veřejné galerii vystavuje sbírku významných pláten, vystudoval něco zcela jiného a určitě nevýnosného, či se dokonce místo vydělávání peněz začal věnovat buddhismu. Není to u Čechů zas tak překvapující, navzdory obecně medializované představě, že jsme národ pragmatických sobců, průzkumy naznačují, že Češi naopak přispívají na charity a jiné podobné akce násobně více než příslušníci ostatních národů nalézajících se v kdysi plánovaných ekonomikách.
Za novinovými titulky hovořícími o „náhlých obratech kariéry“ se však skrývá především zákonitost popsaná v ekonomické teorii užitkové funkce jako klesající mezní přínos z bohatství. Pro laiky, ekonomové obecně vycházejí z toho, že člověk jako spotřebitel a vlastník své pracovní síly a času má stále menší radost z další jednotky téhož. Tedy první kopeček zmrzliny či sklenice vychlazeného zlatého moku v létě potěší, ale u šestého kopečku je přírůstek radosti (dostanemeli se tak daleko) nepoměrně nižší, nemluvě už o pivu. Totéž platí o milionech či z hlediska nemnoha třeba relevantnějších desetimilionech. Pro první jsou někteří ochotni pracovat ve dne v noci a riskovat, že o svém rozvodu se dozví v SMS od asistentky, u pátého v pořadí však začnou zvažovat, zda by nebylo dobré věnovat hodinku času naučení se jmen a přibližných dat narození aspoň svých nejčerstvějších potomků. To ale může vést ke změně společenských preferencí, která se v demokracii často projevuje tím, že s bohatnutím společnosti - a nejen bohatci v naší společnosti za uplynulých dvacet let, ač si to nechceme často připustit, bohatli -roste sklon společnosti mj. k vytváření a konzumaci tzv. veřejných statků či k projevům odpovědnosti a altruismu. Což může mít docela závažné politické implikace (faktický posun části pravice doleva, prostor pro inteligentnější levici?).
Shrnu-li to, je možné, že se česká společnost vlivem svého bohatnutí proměňuje více, než si uvědomujeme. Je také možné, že část těchto proměn, které pozorujeme, změní i společenské vnímání těch úspěšnějších. Nebylo by to špatné, byť je také možné, že se na tomto textu více než trend odráží, že stárnu a stávám se smířlivějším.
O autorovi| MIROSLAV SINGER, viceguvernér ČNB
