Často zaznamenáváme stesky, že všechno, co se u nás událo za posledních 20 let, mohlo a mělo jít lépe. Zaujal mne v této souvislosti citát Adama Michnika, který je sice z roku 2000, ale jistě stále aktuální, a to nejen pro Poláky: „My jsme se v Polsku mnohokrát zamýšleli nad tím, proč se u nás úspěšně nevyvinul model takové reformy veřejnoprávní televize, aby měla úroveň jako BBC ve Velké Británii. Po mnoha debatách jsme dospěli k přesvědčení, že je jenom jedna příčina, pro kterou BBC v Polsku není možná. A tou příčinou je, že nám chybějí Britové.“
Obraz dnešní doby je naším společným obrazem. Je tvořen naší odvahou, kreativitou, schopností seberealizace, ale i leností, zbabělostí a lhostejností. Tvoří ho lidé slušní a schopní, ale i lidé neslušní a neschopní a také lidé schopní všeho.
Naše společná nedokonalost je v největší míře produktem posledního období. Každý národ má takové vůdce, jaké si sám volí. Zvolíli si sobecky orientované populisty a farizeje, pak je to jeho vizitka. Zároveň platí, že do výbavy odpovědného voliče by měla patřit imunita vůči mediálním a marketingovým masážím.
Není pravda, že všude je to stejné. Není pravda, že všude bezvýhradně platí, že vše, co není omezeno zákonem, je povoleno a tolerováno. Není pravda, že všude je chápána slušnost jako slabost. Chybí nám intenzivnější pocit sounáležitosti. Chybí nám pozitivní vzory. Chybí nám více pokory, mravní integrity, vzájemné úcty i sebeúcty.
Je nám vlastní a blízká sebeironie. Prošvejkovat se životem je také způsob přežití, ale není příliš produktivní. Totéž platí i o truchlící sebelítosti.
Chceme-li něco skutečně změnit, pak musíme opustit bezpečí naší vlastní nevědomosti a pohodlnosti. Začněme už tím, že se budeme zajímat o to, jak funguje náš stát, kdo a jak jej reprezentuje, jak hospodaří s našimi daněmi, jak se stará o práva svých občanů.
Naše problémy musíme začít řešit sami, sebevědomí občané, „klienti“ a „akcionáři“ státu. Nechcemeli prožít zbytek života ve strachu z budoucnosti, pak začněme s proměnou co nejdříve. Jinak se deficity nakumulují do bodu zlomu a pak se nás naše děti budou ptát na naše předchozí postoje.
O autorovi| Petr Havlík, předseda strany Občané.cz
