* Sezona vyvrcholí olympijskými hrami ve Vancouveru. Už ve vás hlodá červíček, anebo si říkáte – pořád je to daleko?
To vůbec ne! Připadá mi, že bych se strašně ráda vrátila do doby, kdy sem psala tréninkový deník a zbývalo třeba sedm set dní. A teď najednou sto třicet, to už je strašně málo. Ale aspoň to člověka přinutí, aby se pořádně připravil.
* Sportovci si před sezonou zpravidla dávají cíle – jak jste na tom vy?
Můj cíl je jednoznačný, z Vancouveru chci přivézt jakoukoli medaili. Aspoň jednu, abych se nevracela s prázdnou, po zkušenostech z Turína o tom už něco vím. Mezi prvním a druhým místem je velký rozdíl, ale mezi třetím a čtvrtým je propast.
* Začátkem listopadu začíná v Berlíně seriál Světového poháru. Jak se cítíte měsíc před jeho startem?
Jsem docela utahaná, bolí mě nohy. Ale musím říct, že na závody Světového poháru jsem zvědavá. Chci v nich uspět, předtím ale jedeme do Turína, už v neděli, kde se poprvé postavím na led. Docela se na to těším, i když příprava na suchu byla výborná. Po návratu z Turína se k ní vrátím a budu se chystat tak, aby mi výkonnost vydržela až do olympiády.
* Změnili jste možná něco v tréninku?
Myslím, že všechno bylo stejné. Jen nechápu, jak to trenér naplánoval, protože se mi ve všech ukazatelích dost dařilo. Můžu říct, že i celému týmu, takže doufám, že se nás na olympiádu kvalifikuje co nejvíc, i když limity jsou docela tvrdé.
* V polovině června jste absolvovala maturitu a trenér říká, že to byla velká rána, když jste se musela učit a málo jste se vyspala. Bylo to opravdu tak?
Když jsem na soustředění nebo doma, tak spím deset až dvanáct hodin, ale tehdy jsem týden skoro nespala, tak se to muselo nějak projevit. Spánek mi hodně chyběl, takže jsem po maturitě spala i dvacet hodin v kuse. Nechalo to svoje stopy, ale už dávno jsem zpátky a nemusím se nervovat, že mi něco chybí.
* Váš trenér říká, že kdyby olympiáda začala za týden, tak máte zlato. Cítíte to podobně?
To nevím, uvidíme, jak budu vypadat na ledě, jaké budu jezdit časy.
* Na jaře jste se přestěhovala do Velkého Oseka u Kolína, kde by měla vyrůst rychlobruslařská hala. Šlo o velký zásah do vašeho života?
Možná. Ve Žďáru jsem si v bytě rodičů ani nemohla vystavit trofeje, teď už mě denně pohánějí do dalšího tréninku. Tedy, pokud jsem doma. Od maturity jsem tam byla asi patnáct dní, jinak všechno spolkla příprava a soustředění. Osm měsíců v roce jsem mimo domov, to je celkem běžná věc.
***
Očima trenéra Co si myslí Petr Novák O formě Sáblíkové. Jsem přesvědčený, že Martina je skvěle připravená už teď, oproti loňsku se zlepšila silově i rychlostně, má větší kapacitu plic. Forma jí určitě vydrží až do konce února. Vím, že o zlato by mohla bojovat už nyní. O penězích. Máme jich málo. Celý tým potřebuje kolem šesti milionů ročně, ale od ČOV, od svazu a od Dukly dostaneme tak půlku, byť sláva za snahu Dukly. Zbytek sežene Martina díky sponzorům.
