1. Argumentace (viz třeba článek Pavla Klusáka pro pondělní LN) pro vyloučení/nevyloučení se vesměs odvíjí od posouzení písně Mešita. Je zbytečné vysmívat se její jazykové úrovni a formě, důležitý je její obsah. A ten je prostý: autor textu má z islámu strach, explicitně ho spojuje s terorismem a násilím, mluví o právech žen, neslučitelnosti „našich“ kultur, o muslimském barbarství a tak dále. Však to dobře znáte...
ZVĚŘINA: Mattoni fašoun pop. V beznázorovém oboru vyhrávají extremisté |
Jinak řečeno, autor písně Mešita neříká vůbec nic výjimečného ani nového. Všechno to smetí slyší každý z nás desetkrát denně, tu v kultivovanější, tu v méně kultivované podobě. I v médiích (a ano, i v těch velkých mainstreamových) je přece více než dost těch, kteří by s Ortelem v této věci našli společnou řeč – pro přesnost: společnou řeč by nalezli z hlediska obsahu, nikoli z hlediska formy. Ortelova slova jsou přece „tak vulgární a primitivní“, no ne?
Proskribovat Ortela kvůli Mešitě je tedy jen přepjatou reakcí Kalibána, který spatří v zrcadle svou vlastní tvář.
Nebuďme tedy Kalibáni! – pak se nebudeme muset štítit, když na sebe pohlédneme do zrcadla.
Vulgární texty na slavících vadily, xenofobní Ortel ne. Pravidla neporušil, hájí se Mattoni |
Lze to říci i jinak – pokřesťansku (když je dnes každý velkým znalcem křesťanství, pak tomu bude každý rozumět...): Ježíš kdesi praví cosi o třísce v oku bližního a trámu v oku svém. Mám pocit, že je to sice stará, ale stále velice moudrá výpověď o lidské duši.
Shrnuto a podtrženo: Ortel nevstupuje do mainstreamu (nijak „nepřituhuje“, jak píše Pavel Klusák), Ortel je mainstream už dost dlouho, byť je jeho poněkud kalnější, snad i primitivnější částí.
2. I kdybychom připustili, že Mešita je něco naprosto zavrženíhodného a odporného (a proč to nepřipustit), pak Ortela nezametejme pod koberec zákazy ještě z dalšího důvodu: teď je v módě ohánět se všelijakými hodnotami, já bych nabádal v této věci k minimalismu a jedna z těch několika mála minimalistických hodnot, které bych navrhoval, abychom drželi, by se dala vyjádřit i takto: Nechť Ortel zpívá!
A proč? Zdravá společnost Ortela i s Mešitou snadno přečká, nemocné nepomůže, i když zakáže všechny Mešity a Ortely světa.
Nakladatel Stoilov o Českém slavíku: Asi je v kurzu být na pódiu s neonacisty |
Uvažujeme-li nad Ortelem, uvažujme proto nejen o něm, ale i o nás samých. Nefašizuje se naše společnost? Ani trochu?
3. A nechť Ortel zpívá ještě z jednoho důvodu: až když jsme konfrontováni s tím, s čím hluboce nesouhlasíme, si můžeme uvědomit pravou povahu věcí – a naše Hodnoty, chcete-li.
Totiž až v konfrontaci s Martou Semelovou si můžeme uvědomit (a živoucně si připomínat) strašné utrpení, které musela podstoupit Milada Horáková, až v konfrontaci s popíračem holokaustu si můžeme uvědomit utrpení malého židovského dítěte v plynové komoře a až v konfrontaci s Ortelem si můžeme uvědomit, že muslimové nejsou strašidelná barbarská monstra z jakéhosi Orientu vonícího všelijakým kořením (nejlépe šafránem), ale obyčejní lidé.
Poslanec si stěžoval na Ortel. Výstup na slavících bude řešit rada pro vysílání |
Bez Ortelů, Semelových a popíračů holokaustu by se naše přesvědčení měnila v neživotné Pravdy, kolem kterých jen projdeme, ale doopravdy je už nepromyslíme. Takové Pravdy nakonec nestojí za nic, snad jen za ten kamenný piedestal, na který bývávají postaveny.
Proto ještě jednou: Nechť kapela Ortel zpívá! To jen díky ní si můžeme uvědomit řadu věcí.
A nejen to, lze to celé říci dokonce ještě vyhraněněji: Díky za to, že kapela Ortel zpívá!
