Kulturní mekka pražských Holešovic svým vzezřením ladí s okolím, i když jej svou velikostí a designem převyšuje. Autoři DoXu záměrně zvolili pojmenování centrum současného umění namísto galerie, za kterou ji může kolemjdoucí pokládat. Po roce a půl má DoX početnou skupinu fanoušků, a to nejen z řad milovníků umění. Do DoXu můžete přijít i s partnerem, který preferuje extraligu, s dítětem, ale klidně i prarodiči. A o to šlo. „DoX je místo, kde je tyranie expertů zpochybňována, poskytuje místo pro rozpory, mylné začátky, zamítnuté projekty a experimenty,“ říká ředitel DoXu Leoš Válka. A nejen to, centrum s lehkostí a svobodou prezentuje kontroverzní díla, která nedávno hýbala národem, a umožňuje lidem, aby se na ně přišli podívat. entropa Davida Černého nebo malík Urvi II od skupiny Pode Bal. DoX tak vlastně supluje roli státních institucí. Své poslání formulovali autoři takto: Představovat a prosazovat současné umění v kontextu témat, jež mění dnešní svět. A návštěvníci to vítají. Indikátorem oblíbenosti je i kavárna, která se stala místem schůzek a jednání díky své atmosféře i minimalistickému designu.
Bylo to vidět i minulou neděli, kdy Praha patřila maratonu. Vedle sportovních nadšenců byly ulice plné zoufalých řidičů, kteří se snažili zorientovat se v uzavírkách, a Holešovice tak patřily k místům poměrně nedostupným. Hlavní osy této dynamicky se rozvíjejíci čtvrti byly liduprázdné a obchody zavřené. I ulice Poupětova působila klidně. Stačilo však vstoupit do ohromné budovy centra DoX a rázem bylo vše jinak.
Chobotnice v přízemí
Každá z deseti právě probíhajích výstav si navzdory dopravním komplikacím našla početné publikum. Byli tu mladší i starší, z daleka i blízka, zasvěcenci i laici. Všichni začínali výstavou v přízemí. Jmenuje se Jan Kaplický – Vlastní cestou a provádí životem architekta. Cestu tvoří monumentální labyrint z barevných panelů pokrytých mozaikou plánů, fotografií budov imomentek ze soukromého života. na nízkých pultech (aby si je mohli pohodlně prohlížet i ti nejmenší) jsou vývojové modely budov i designérských návrhů. od šperků po nábytek. modely budov dosahují až metrové výšky. Dokonalé miniaturní město bylo vyrobeno v Kaplického studiu future Systems. Dominantí je zde růžovo-zelený mrakodrap falického tvaru. Budova je pojmenována Green Bird a nikdy nebyla realizována. Kaplický ji navrhl v roce 1996 pro londýnské nábřeží. o sedm let později byla podle návrhu normana fostera ve stejném městě vystavěna budova menší a rovněž oblá. fosterova „okurka“ se stala symbolem Londýna, zatímco Kaplického „pták“ zůstal pouze v modelu. Říká se, že se foster inspiroval, či dokonce Kaplickému nápad ukradl. okurka je ale okurkou, zatímco na růžovo-zeleného provokativně zakřiveného ptáka městu zřejmě chyběla odvaha. Kaplický byl zkrátka vizionář, který sice předjímal vývoj architektury, což mu zajistilo celosvětový respekt, obtížně však hledal investory, kteří by si na jeho projekty troufli. Z šedesáti velkolepých návrhů, které jsou na výstavě k vidění, jich tak jen pět došlo k realizaci. osobnost Kaplického je přiblížena také na jeho oblíbených barvách a předmětech. Autorka koncepce i architektonického řešení výstavy eva Jiřičná nechala dovézt měkký růžový koberec, který měl architekt ve svém domě, a nechybí ani bílá oválná pohovka, na níž Kaplický rád pózoval fotografům. Výstava prezentuje Kaplického estetiku i tvůrčí postupy. mistr je konečně představen jako umělec zasahující do mnoha oblastí a nikoliv jen jako zamilovaný romantik, jemuž křivdí celý svět… Na dvoře ještě do minulého týdne stála zmíněná Entropa Davida Černého. I toto dílo se stalo předmětem diskusí, každý měl na ně názor, ale málokdo je viděl ve skutečnosti.
Dále lze pokračovat na výstavu Umění šachu. Patnáct umělců vytvořilo na objednávku šachové soupravy, které reflektují symbolický či magický rozměr této ušlechtilé hry a zároveň odrážejí jejich vlastní tvorbu. Expozice je vizuálně atraktivní a hravá. Zároveň však představuje díla hvězd, jako je Barbara Kruger, Damien Hirst či Maurizio Cattelan. Provokatér Hirst svou šachovou soupravu příznačně umístil na operační stůl, šachovnici vyznačil symboly biologického zamoření a figurky v podobě stříbrno-zlatých ampulek umístil do lékařské skříňky. Oliver Clegg zase nechal zhotovit kopii stolu Sigmunda Freuda, šachovnici dal na pracovní desku a z Freudovy umělecké sbírky vybral šestnáct předmětů. Jejich odlitky pak postavil na opačnou stranu hracího pole.
Kdo si chce odpočinout, může se zastavit v obchodě s designem či v knihkupectví. Obchod provozuje galerie Qubus, která tu nabízí nábytek, sklo a porcelán, interiérové doplňky, šperky a nejrůznější upomínkové předměty. Největší zájem je prý o porcelánovou mísu ve tvaru České republiky od Maxima Velčovského a tradiční nůž v podobě rybičky.
Na terase kavárny je velká šachovnice, která je neustále plná dětí. Vedle stojí koně jedné z laureátek Ceny Jindřicha Chalupeckého. U stolku pod slunečníkem sedí ředitelé DOXu – zakladatel Leoš Válka a umělecký ředitel Jaroslav Anděl tu v neděli odpoledne rozmlouvají nad koncepcí příští výstavy. Architekt Kroupa nechal výstavní prostory vyvrcholit věží. V ní je nyní umístěno monumentální dílo Proces, kterým autoři skrytí v anonymitě připomínají tři monstrprocesy z padesátých let. Nedělní vycházku tak lze zakončit kontemplací v mimořádném prostoru připomínajícím kapli a místo oltářních obrazů s vyobrazením pekla a zatracení sledovat gigantickou reprodukci publikace o procesu s Rudolfem Slánským.
Byty umí každý
Současné umění bylo pro Leoše Válku koníčkem, ale po vlastní galerii netoužil. Před sedmi lety však objevil impozantní prostor v Holešovicích, který byl výzvou. „Volba mezi komerčním a nekomerčním využitím je vždy jednoduchá, neboť zisk je lákavější. Toho jsem si byl jako developer samozřejmě vědom. Byty umí postavit každý, ale postavit a provozovat galerii je podstatně složitější,“ vysvětluje Válka, proč se pustil do riskantního podniku. „Chtěli jsme vytvořit místo setkání všech možných skupin populace napříč generacemi i zájmy,“ říká Válka. DOX je soukromou, ale neziskovou institucí, která je svým rozsahem výjimečná i v celosvětovém měřítku. „Typicky americký model podobných institucí vypadá tak, že někdo ze soukromých peněz vybuduje nadaci či uměleckou sbírku a okolo ní vytvoří instituci. V Evropě tento model funguje podstatně méně a v České republice jsme naprostými pionýry, což s sebou kromě romantiky nese i řadu negativ,“ posteskne si Válka. DOX je navíc postaven na modelu kunsthalle, nemá tedy žádnou vlastní sbírku, jen prostor a mimořádný kurátorský tým, který dokáže organizovat výstavy včetně rozsáhlých doprovodných programů. Podle bývalého emigranta Války musel DOX na počátku překonat nedůvěru odborné veřejnosti. „Jsme soukromníci bez minulosti českého kulturního světa. Toho jsme si ale jednoduše nemohli všímat. Je to podobné jako sliby politických stran – tvrdit, že jsme výborní, výjimeční a že vydržíme, to jsou jen slova. Věci se ale stanou skutečností jedině tehdy, když se začnou opravdu dělat,“ uzavírá Válka. Určitý čas potřebovali také sponzoři, než se rozhodli instituci svěřit finance. Tím nejvýznamnějším je v současné době miliardář a spolumajitel OKD Zdeněk Bakala. Na otázku, proč DOX podporuje, odpovídá: „Když jsem poprvé navštívil centrum DOX, bylo mi jasné, že má potenciál stát se jedním z nejvýznamnějších center současného umění v Evropě. Je nezávislý, inovativní a odvážný. To je to, proč podporuji DOX.“
V rámci doprovodných programů DOX nabízí i naučné vycházky po industriální architektuře v okolí. Mezigenerační program pro vnoučata a prarodiče kombinuje vzpomínky starší generace s dětskou fantazií. Tuto neděli je podobný program připraven v rámci výstav Jana Kaplického aUmění šachu. O prázdninách DOX dětem nabídne vyžití v rámci příměstských táborů. Po devět prázdninových týdnů tam tak děti budou moci trávit každé čtvrteční odpoledne. Do finále se také blíží přípravy speciálního nedělního programu s názvem Galerie hrou. „Rodičům s dětmi bude k dispozici kufřík s průvodcem po výstavách a pomůckami ke hrám i úkolům – například pastelkami, krasohledem a podobně. Dvě až tři vyhotovení kufříku budou k zapůjčení na pokladně, bez nutnosti předchozí objednávky. Na závěr prohlídky si lze z poslední strany průvodce vystřihnout a postavit jednoduchý model DOXu a umístit do něj vlastní umělecká díla vytvořená během dne. Vyplněný tištěný průvodce a papírový model zůstane návštěvníkům na památku,“ popisuje projekt lektorka Karina Kottová. ?
***
DOX ? Název je odvozen z řeckého doxa, které mimo jiné znamená způsob vnímání věcí, názor, přesvědčení. ? DOX má výrazné logo od Studia Najbrt. Tvoří je čtverec, kruh a kříž, je jednoduché a úderné. ? Od otevření v říjnu 2008 už tu proběhlo 20 výstavních projektů. ? Leoš Válka si dosud nejvíce cení loňské výstavy Krev, pot a slzy Douglase Gordona. „V zahraničí mu na letišti rozvinou červený koberec, zatímco česká veřejnost ho vůbec neznala,“ říká. Jak se podařilo umělce takového formátu do Prahy dostat? „Je to otázka osobních kontaktů – ne mých, ale především Jaroslava Anděla. Umělce zároveň láká příběh naší instituce,“ vysvětluje Válka. Nyní je pro DOX zlomová výstava Jana Kaplického, která má dosud největší návštěvnost.
