Americký raper, herec a trojnásobný držitel ceny Grammy, výstřední Ludacris není typickou hollywoodskou celebritou. Sice jako mnoho jiných hvězd má rád basketbal, ale nefandí „provařeným“ Los Angeles Lakers, je věrný Georgia Tech. Tedy univerzitnímu týmu z jeho rodného města Atlanty.
„Člověk by měl podporovat týmy z místa, odkud pochází,“ vysvětluje jedenatřicetiletý Ludacris, pravým jménem Christopher Brian Bridges. „Bohužel ale teď nemám tolik času na basketbal chodit,“ dodává. Umělecké jméno Ludacris si složil z anglického výrazu ludicrous, což znamená směšný nebo absurdní, jen koncovku „crous“ nahradil variací na své křestní jméno.
Dvě ceny Grammy získal za nejlepší píseň, jednu za nejlepší album a je jedním z nejuznávanějších amerických raperů. Pro rady si k němu chodí i slavný basketbalista Shaquille O’Neal, který rád rapuje.
„Má moc rád rap a je hodně zábavný,“ usmívá se Ludacris. „Nejbláznivější situace jsou, když Shaq začne při rapu improvizovat. Nebo když poslouchá své nahrávky, kde si dělá legraci z jiných sportovců. Umí to báječně,“ skládá hold hvězdě pod koši. Právě mezi basketbalisty našel Ludacris svůj životní vzor. „Hlavně se mi líbil Michael Jordan, protože dokázal pracovat víc než kdokoliv jiný. Já taky pracuju na maximum a Jordan trénoval každý den, v zápasech ze sebe vydával všechno,“ líčí s obdivem.
Před dvěma lety raper propůjčil svůj hlas vypravěči dokumentu „The Heart of the Game“, o středoškolských basketbalistkách, které na hřišti i mimo něj čelí nepřízni okolí. „Hned jak jsem dokument viděl, jsem chtěl být jeho součástí, nejen vypravěčem. A taky jsem film propagoval. V žádném případě to není nuda,“ kroutí hlavou.
Zápasník, který neměl soupeře V dětství se zajímal i o jiné sporty. „Miloval jsem baseball a taky jsem závodně zápasil, a to v té úplně nejlehčí váhové kategorii. Takže když k nám jezdili na turnaje mladí zápasníci z jiných škol, často jsem neměl soupeře. Takových prcků jako já totiž moc nebylo,“ usmívá se.
V baseballu byl Ludacris o poznání úspěšnější. „Měl jsem plno trofejí. Hrál jsem spojku, byl jsem rychlý, takže jsem toho hodně pochytal. Pak mě to nějak přestalo bavit a ve dvanácti jsem skončil. Už to nebyla moje vášeň, na první místo se dostala muzika a je tam pořád,“ má jasno.
