LN Co říkáte pondělnímu rozhodnutí vlády?
Já jsem to očekávala, takže mě to nepřekvapilo. O nic jiného neusilovali, než aby mě mohli vyvlastnit z mé vlastní viny. A to já jsem nechtěla. Když se jim to nepovedlo, tak to nyní hází na moji sestru.
Říkám, nejsem z toho ani smutná, ani překvapená, ani se nebudu věšet. Počkáme si. Moji právní zástupci se na to podívají. Je to každopádně sprosté. Já jsem nechtěla žádné pozemky na kšeft, já jsem chtěla hospodařit.
LN Chcete říct, že ta poslední dohoda byla jen naoko?
Ta dohoda byla jen taková zástěrka. Jen si s námi tak hráli. Jen hledali cestu, jak mě vyvlastnit. Jednali záměrně velmi pomalu. Žádná dohoda vlastně nikdy podepsaná nebyla. Já jsem jen parafovala odsouhlasení, že by k nějaké dohodě mohlo dojít. To je ale jen čárka. Samotné smlouvy to nebyly. Oni neměli v úmyslu nám pronajmout žádnou půdu, tu už dávno slíbili jiným.
LN Komu ji podle vás slíbili?
Developerům. Jim vůbec nejde o dostavění dálnice. Jde jim o to, aby mohli postavit sjezdy na mých polích pro developery. Pan Frankl (Michal Frankl je hlavní vládní vyjednávač, pozn. red.) mně to do očí přiznal. Developeři dali do svých pozemků peníze, ale podstatně víc jich dostanou, jestli k im povede sjezd z dostavěné dálnice. No a když úředníci sjezd prosadí na žádaném místě, dostanou provize.
LN O těchto sjezdech se nějak v té poslední smlouvě zmiňují? ŘSD si ve smlouvách se mnou nechávalo stať, že do budoucna neupouští od vybudování sjezdů, jen ne v tak extenzivní formě. Já jsem se jich ptala, proč to tam nechávají, že mně jsou stavební pozemky k ničemu, chtěla jsem jen ornou půdu. Když jsem to probírala s některými projektanty, všichni se nad tím pozastavovali. Varovali mě, že ode mne chtějí jen vymámit podpis a poté mně pozemky stejně seberou.
LN Stát tvrdí, že poslední dohodu o směně pozemků zhatilo to, že se nedokázali dohodnout s vaší sestrou, která s vámi spoluvlastní jednu z parcel. Vy jste jim neřekla, že je ve hře i ona?
Pochopitelně že ano. Každému premiérovi jsem psala, že mám sestru a že se s ní musí dohodnout. Vyjednávačům jsem dokonce nabídla, že je za ní zavedu. Oni jí nakonec poslali devátého března pozvánku a desátého bylo v Plačicích jednání. Pochopitelně že nepřišla, protože bydlí v Praze. Nikdy ji tedy neviděli. Když jsem jim při jednom jednání vyčetla, že mou sestru nepozvali, co tedy chtějí podepsat, prohlásili, že mi nezbude než to vyřídit sama. Ať večer sestru navštívím a dám jí dvě stě tisíc jako odprodej její části pozemku. To se mě dotklo. Moje sestra ode mě žádné peníze nechtěla.
LN Co bude teď? Budete bojovat?
Pochopitelně. Nevzdám se. Sice si na mě vymysleli speciální vyvlastňovací zákon, ale myslím si, že to tak jednoduché nebude.
LN Stát navíc nebude vyvlastňovat jen vás a vaši sestru, ale také dalších zhruba 70 lidí, kteří si od vás před lety koupili malé pozemky, aby vás podpořili. To stále platí?
Ano. Sice jsem už několikrát ty pozemky málem koupila zpátky, ale když mi začalo být jasné, že státu nejde o nic jiného než o vyvlastnění, vše jsem zase zastavila. Nyní všechno znovu zakážu. Vyruším vstupy na pozemky i povolení k archeologickému průzkumu, které jsem státu povolila.
LN Věřila jste někdy, že se poslední dohoda se státem povede?
Nikdy jsem tomu nevěřila. Bylo to jasné z jejich jednání. Dobře to ukazuje chvíle, když nám předložili znalecké posudky na cenu sestřina pozemku. Namítli jsme, že jsou bez razítek a že bychom žádali kompletní znalecký posudek, aby si to sestra přečetla. Na to nám pan Frankl řekl, že je to zbytečné, protože tomu stejně nebude rozumět.
