Nedělní návštěvnost klubu rekordy rozhodně nelámala. Postarší, prošedivělý, na pódiu osamocený chlapík se svojí španělkou vrcholem experimentálně elektronického festivalu zkrátka není, takže nemálo majitelů festivalových permanentek zůstalo čtvrtý den raději doma. A i když se z různých koutů republiky seběhli fanoušci znalí Girových dřívějších kapel tak řečeno „na jistotu“, na více než pár prořídlých řad to nestačilo. Na odpovídající potlesk ale nakonec ano a ukázalo se, že i intimní a komorní atmosféra celé skromně pojaté show vůbec neuškodila.
S grácií a bez klopýtnutí Michael Gira (58) se v rozhovorech občas uchyluje k jakémusi vysvětlujícímu úvodu některých svých ostřejších či upřímnějších odpovědí: „Víte, nechci působit jako arogantní kretén, ale...“ Tohle drobné upozornění na způsob komunikace by se asi vyplatilo ohlašovat i při koncertech, kde zpočátku působí jako „arogantní kretén“. Ale...
Vzhledem k nečekaně brzkému začátku koncertu se publikum od baru začalo trousit až v průběhu první písně, a celkové pojetí koncertu nahrávalo spíš tichému naslouchání, kde byl křiklavě slyšet každý zvuk, co nebyl kytara nebo vokál hudebníka. Zpočátku to vypadalo, že s Girou řeč nebude; drobná potyčka s osvětlovačem, který mu nechtěl posvítit do sálu na lidi, ostýchavé publikum... Nakonec se ale docela rozpovídal, takže se obecenstvo dočkalo i nějaké historky z hraní v Česku na konci 80. let nebo zákulisí vzniku písniček.
Těch v hodinu a půl dlouhém setu zaznělo asi patnáct a Gira vybíral napříč celou svou kariérou -sólovou, která začala v půlce devadesátých let, se Swans i s projektem Angels of Light, o kterých se vloni vyjadřoval jako o uzavřené kapitole. Zejména potěšil jejich skladbami Promise of Water a My Brother’s Man z loňského alba We Are Him a bohatší aranže, kterými vládnou studiové verze, nahrazoval naživo rozvášněným podupáváním z barové židle a intenzitou, která se zarývala hluboko do kostí.
V jednom z přídavků se Gira vrátil do roku 1984, a v akustickém provedení - vzhledem ke Girově vztahu ke Swans a neochotě hrát starší skladby překvapivě - zazněla I Crawled z EP Young God. Podobně jako její verze z kompilace Swans Are Dead, kdy se vokálů ujala jeho hudební partnerka Jarboe, zněla naživo jen za doprovodu španělky velmi zvláštně a originálně a vůbec ne tak špatně, jak se Gira sám obával.
Většina skladeb se ale díky své akustické povaze držela originálu - toho, jak si jej Gira původně napsal a jak se objevily např. na albu I am Singing to You From My Room. I přes počáteční rozpaky dokázal s grácií, úsměvem na rtech a bez jediného výraznějšího hudebního nebo hlasového klopýtnutí odehrát výborný koncert. Přestože byl kdysi zvyklý na větší davy.
HODNOCENÍ LN
****
Michael Gira
New! New! Festival
23. 11., Fléda, Brno
