BIŠKEK/PRAHA Učebna angličtiny zůstala neporušená. Na stěně visí obrovský nápis England, London and Great Britain. Na tabuli zase nadpis Irregular verbs (nepravidelná slovesa). Ze zbytku střední školy Lva Tolstého v kyrgyzském městě Oš ale zbyly jen ruiny.
„Nejsou to lidé, ale zvířata,“ uvedl na adresu Kyrgyzů 31letý Uzbek Gulamov Šachobiden. Jak dále řekl britskému deníku The Guardian, do jeho ulice vtrhli v osm hodin večer 11. června, v rukou měli automatické zbraně. Za nimi šly ženy a chlapci házející podomácku vyrobené zápalné lahve. Kdo podle Šachobidena neutekl, byl zabit.
Nepokoje v jihokyrgyzských městech Oš a Džalalabád vypukly v noci z 10. na 11. června a situace se dosud neuklidnila. Podle oficiálních čísel dosud při ozbrojených střetech zemřelo 200 lidí a 400 tisíc jich opustilo své domovy. Jiné zdroje však počet mrtvých odhadují až na dva tisíce.
„Byla to genocida“ „Měli odstřelovače, kteří na každého mířili, museli jsme utéct. Byl to dobře organizovaný, připravený útok,“ uvedl Gulamov Šachobiden. Podle něj útoky na civilisty a vypálení školy, kde se učil uzbecký jazyk, naznačují jediné. „Byla to genocida,“ dodal.
Město Oš rozdělují barikády vybudované z aut, pneumatik a kusů železa. Na jedné straně žijí Kyrgyzové, na druhé Uzbekové. „Jsme jako Palestinci. Oni na nás útočí se zbraněmi, my můžeme házet jen kameny,“ postěžovala si agentuře Reuters 53letá Uzbečka Mavljuda Mamadžanová. Kyrgyzské úřady včera začaly bariéry odstraňovat, aby se život ve městě začal postupně vracet do normálu. Stejně tak se snažily smýt ze zdí nápisy jako „Smrt Uzbekům“.
„Jsou to etničtí Uzbekové, ale kyrgyzští občané. Nejsou nijak omezeni v pohybu,“ nechal se slyšet kyrgyzský voják strážící jeden z checkpointů oddělujících uzbeckou část města, v ruce kalašnikov, na očích tmavé brýle. Uzbekové se ale stejně obávají dalších útoků. „Těmto hlídkám už nevěříme. Minule uvolnily cestu všem těm gangům,“ uvedl Hajrulla Džalalov, který nyní v jedné z uzbeckých čtvrtí pomáhá uprchlíkům vrátit se do jejich domovů.
Uzbeci, kteří v Oši zůstali, jsou většinou muži, ženy a děti se snažily utéct do sousedního Uzbekistánu. Podle odhadů OSN násilnosti ovlivnily životy téměř milionu lidí a jde o velkou humanitární katastrofu. Zahraniční pomoci ale zatím do Kyrgyzstánu moc nemíří. Ani Spojené státy, ani Rusko, které mají na severu země své základny, zatím neposlaly žádný významný příspěvek. Uzbekové navíc tvrdí, že i to málo, co do země přijde, dostanou Kyrgyzové, a nikoli oni. „Zatím jsme nedostali vůbec nic. Ani pár ponožek,“ postěžoval si 32letý Uzbek Davron.
Velmi špatná situace panuje i na kyrgyzsko-uzbeckých hranicích. Uzbekistán už uprchlíky nepřijímá, ti se však nechtějí vrátit do svých domovů v kyrgyzských městech. Do příhraniční vesnice Surataš včera dokonce přijelo asi padesát kyrgyzských vojáků, kteří uprchlíky přemlouvali k návratu s tím, že ve městech je již bezpečno. Uzbekové ale jejich návrhy odmítli. Nevěří totiž, že by úřady dokázaly zajistit jejich ochranu. „Domů se nevrátíme, kam ale půjdeme? Nevíme,“ reagovali mnozí.
