Určování stáří korálů je poměrně obtížné. Když se vědci před šesti lety snažili odvodit stáří hlubokomořských korálů Gerardia rostoucích poblíž Havajského souostroví z ročního růstu vápenatých prstenců, jakési obdoby letokruhů, došli ke stáří kolem sedmdesáti let. Z radiouhlíkové analýzy, kterou v roce 2006 provedl Brendan Roark ze Stanfordovy univerzity, zas plynulo, že kolonie žije už přes dva tisíce let.
Jak mohli dojít k tak rozdílným výsledkům? Rozpor může být způsoben tím, jaký uhlík koráli pohlcují. Izotop uhlíku C14 vzniká v horních vrstvách atmosféry z atomů dusíku zasažených vysoceenergetickým vesmírným zářením. Tento izotop s poločasem rozpadu 5730 let má stejné chemické vlastnosti jako stabilní atomy uhlíku C12 či C13, takže se rychle slučuje s kyslíkem a vzniká oxid uhličitý (tedy C14O2). Oxid uhličitý pohlcují rostliny a jako potrava se dostává i do živočichů. Dokud organismus žije, je poměr izotopů uhlíku stejný jako v atmosféře. Jakmile odumře, může uhlíku C14 už jen ubývat. Sledování rozpadu tak umožní určit stáří tkáně.
Kritici radiouhlíkové metody však namítají, že u hlubokomořských korálů není vůbec jisté, zda pohlcují anorganický uhlík. Pokud by jejich potrava ve značném množství obsahovala uhlík ze starých organismů, bylo by vypočítané stáří mnohem větší než skutečné.
Na čí straně je pravda, se dalo rozhodnout jen po důkladnějším poznání korálů. Tým Brendana Roarka, který nyní působí na Texas A&M University, proto pečlivě zkoumal miniponorkou vyzvednuté a nedávno vytvořené schránky korálů Gerardia (na snímku) a Leiopathes.
Tentokrát se vědci zaměřili i na měření koncentrace radioaktivního izotopu vzniklého následkem atomových zkoušek v padesátých letech. Jeho stopy našli pouze v extrémně tenké vrstvě tlusté jen deset mikrometrů. Jestli je výsledek správný, znamená to, že koráli rostou neuvěřitelně pomalu.
Porovnání hladiny uhlíku C14 zjištěné v nejmladší několikamilimetrové vrstvičce s koncentrací tohoto izotopu v sousedních hlubokomořských korálech a s druhy změlkých vod pak objasnilo, jaký uhlík koráli „konzumují“.
Ve studii otištěné v respektovaném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences Roark uvedl, že organický uhlík pohlcovaný korály se do hloubek dostal z povrchových vod.
Zpřesněné výsledky pak pomohly určit věk kolonie korálů Gerardia na 2742 let. U černých korálů Leiopathes to má být dokonce 4265 let.
Tím zdaleka překonává dlouhověké mlže druhu arktika islandská (Arctica islandica), u nichž se podařilo prokázat stáří až 410 let. V říši rostlin by se podobně dlouhověké druhy našly. Borovice osinatá (Pinus longaeva) zvaná též borovice dlouhověká může ve zdraví přečkat i 4800 let.
