Kapelu Havana 3am založil baskytarista Paul Simonon nějaký čas poté, co se rozpadli The Clash, kde hrál. Při jednom motorkářském víkendu na konci 80. let se sblížil s americkým kytaristou Gary Myrickem a taky s Nigelem Dixonem, zpěvákem anglické rockabillyové kapely Whirlwind.
O pár barových účtů později vznikl nový hudební soubor, v jehož názvu bylo snění o předcastrovské Havaně, o horké karibské noci ve městě neřestí. Hudba tomu odpovídala: staré drsňácké rockabilly se mísilo s latino prvky, trochou reggae, punkerskou výbušností a spaghetti westernem. Kapela nahrála jen jediné album, v roce 1991 – nebylo to nic extra. S jednou výjimkou – píseň Reach the Rock. Můj kandidát na nejzapadlejší šlágr v dějinách pop-music, na megahit, kterého si nikdo nevšiml. Chytlavá kytarová melodie, refrén a rytmická linka, kterou člověk nevyžene z hlavy třeba ani týdny po jediném poslechu. Skladbu nese živelná dynamika Simononovy baskytary, bicí v sobě mají vzteklou nedočkavost, jako když kloubky pěsti narážejí do dlaně. Ostrá, suverénně přímočará kytara a Dixonův hlas jsou hudebním ekvivalentem okázale zaťatého bicepsu. Prostě vrcholná hymna rockových pistolníků, zázračně jednoduchá koncentrace atmosféry a pocitů, kvůli kterým se hraje hudba, které v Česku říkáme „bigbít“. Havana 3am fungovala krátce a skončila tragicky. Zpěvák Nigel Dixon zemřel v roce 1993 na rakovinu. Simonon se vrátil k malování a občas hostuje v nějakém cizím hudebním projektu.
