V roce 1949 založila vlastní trio a její skladba Pia’s Boogie se stala hitem. Od počátku padesátých let koncertovala v Americe. Stala se čestnou občankou měst New Orleans a Atlanta.
K jejím nejlepším nahrávkám patří album Beck in New York (2003), plné šťavnatě podaných tradicionálů. Ve svém oblíbeném sále ve Scheveningenu natočila ceněnou živou dvojdesku Pia Beck in Concert (1975). Sběratelé najdou její snímek I’m Feeling Blue in Blue Note na kolekci Cafe Amsterdam (2005). Vlastnila několik zábavních podniků včetně restaurantu Létající Holanďan v Haagu.
V roce 1965 přesídlila na pobřeží Costa Del Sol, kde vystupovala v nočních klubech a začala žít s partnerkou Margou Samsonowskou, jež zesnula letos v červnu. Do té doby byla provdána za pianistu Pima Jacobse. Posléze patřila k předním bojovnicím za práva lesbických žen. V roce 2000 vydala paměti The Touch of My Life. Před šesti lety v září měla poslední koncert. Nadále však skládala a psala články o jazzu.
Zemřela včera na infarkt ve věku čtyřiaosmdesáti let ve španělském městě Torremolinos.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje
