Narodila se ve městě Don Benito v západní oblasti Extremadura coby Florinda Chicová Martínová-Moraová, později si jméno zkrátila. Zprvu studovala zpěv, dráhu zahájila v hudebních revuích, v 21 letech s úspěchem vystupovala v madridském divadle Teatro La Latina s komickým triem Tomás Zori, Fernando Santos a Manolo Codeso v muzikálu La blanca doble. Na jeviště se v posledních desetiletích pravidelně vracela, naposledy jako královna Isabel II. v Mendizábalově inscenaci. Získala řadu ocenění, například Zlatou medaili krásných umění za celoživotní dílo.
Před kamerou debutovala v Setóově snímku Pas pro anděla (1953). Dvaadvacetkrát si ji vybral do populárních veseloher Mariano Ozores. Její výrazná fyziognomie se však prosadila až koncem 60. let, od té doby sehrála spoustu obvykle nabručených korpulentních žen v domácnosti nebo morousovitých služek, řekněme ve stylu Stelly Zázvorkové. Nechyběla prakticky v žádném hojně sledovaném hispánském televizním seriálu. Viděli jsme ji jako citlivou hospodyni Rosu v Saurově dramatu Starý dům uprostřed Madridu (1976), v Lazagově přepisu dramatické hříčky Secy Muňoze Veselý rozvod (1978). Česká televize kdysi uvedla Camusovu verzi Lorcova Domu doni Bernardy (1987), kde měla úlohu Poncie. Zemřela na srdeční selhání v sobotu 19. února v Madridu. Jejím mužem byl Santos Pumar.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
