Kde jste byl, když k výbuchu došlo?
U sebe v kanceláři. Z okna 29. patra vidím přímo vládní budovy, před kterými autobus explodoval. Je to asi 300 až 400 metrů daleko. Najednou jsem slyšel výbuch, viděl plameny a dým. Byl jsem absolutně v šoku. Jsme zvyklí, že výbuchu předchází varovná siréna, všichni mají čas se schovat. Teď ale explozi nic nepředcházelo. Úplně jsem zkameněl.
Co následovalo pak?
Šok. Někteří lidé plakali. Několik mých kolegů má děti, které jezdí do školy autobusem. Jiní se zase jako já nemohli ani pohnout, nebyli schopní chodit. Volali jsme blízkým, aby nejezdili hromadnou dopravou. Pak celou administrativní budovu, kde sídlí naše firma, uzavřeli. Nikdo nesměl ven ani dovnitř. Prohledávali to tu policisté.
ČTĚTE VÍCE: |
Jaká teď u vás v práci vládne atmosféra?
Je velmi těžké se vrátit k práci. Taková věc vám úplně změní perspektivu. Jakýkoli zvuk na ulici budí podezření. Celkově tu ale panuje ponurá atmosféra už několik dní. Nikdo se neusmívá, všichni jsou vystresovaní. Jeden z mých kolegů nepřišel dnes do práce, včera na jeho dům dopadla střela. Naštěstí je v pořádku. Od doby kdy v Tel Avivu zaútočil sebevražedný atentátník uplynulo už více více než šest let. Doufali jsme, že podobné situace už nezažijeme. Zatímco za poslední roky se vše odehrávalo mimo metropoli, teď bomba vybuchla v srdci města. U nejvyššího soudu, vládních budov, opery... Nemůžu uvěřit, že vidím ty staré výjevy znova.
Dříve se obyvatelé Tel Avivu báli cestovat hromadnou dopravou...
Ano. Já jsem například jezdil jen autem a i tak jsem nikdy nechtěl jet vedle autobusu. Vyhýbal jsme se mu, co to jen šlo. Spousta lidí to tak dělala. Každý si říkal "hlavně nebýt v blízkosti autobusu". A teď je to zase zpátky.
První šok Tel Aviv zažil, když se ukázalo, že rakety z Gazy doletí až sem. Druhý metropole zažila dnes, když v centru vybuchl autobus. Jak na současnou krizi reaguje město, kde byl roky klid?
Každý doslova spí s telefonem, na kterém neustále sleduje zprávy. První věc, kterou ráno uděláte, je, že okamžitě zjistíte, co se dělo v noci. To je to hlavní, co lidé dělají: neustále sledují zprávy. Z rozhovorů o příměří nic nevzešlo, je to frustrující. Dívám se teď přímo na ulici, kde stál autobus. Z okna vypadá všechno krásně, vidím moře, domy, stromy. Všechno vypadá dokonale a najednou tu máte rozmlácený autobus. Válku, ve které nikdo nechce žít. Mému bratrovi, který je v záloze, v pátek večer volali z armády. Má tři děti, jedno je ještě batole. Do služby stejně tak povolali mnoho mých kolegů. I našeho šéfa, který se zrovna oženil.
Po první siréně se Tel Aviv změnil v město duchůTelavivané jsou vynervovaní, potvrzuje v rozhovoru pro LN Češka Pavlína Schultz, která v izraelské finanční metropoli žije. Je místo, kde se útok stal, hodně frekventované? Jak dalece byla doposud hromadná doprava hlídaná? Ve městě už šest let nedošlo k bombovému útoku na autobus... Co ten současný útok znamená pro obyvatele města? Zpřísňují se některá bezpečnostní opatření? Jaká je teď atmosféra ve městě? Šíří se panika, bojí se lidé vycházet ven? |
