No výborně. Takže děti zcela zbavíme stresu, na základní, střední a pro jistotu i na vysoké škole. Pak je vypustíme ve 25 s univerzitním diplomem v kapse (100 % VŠ, boloňská kritéria překročena téměř dvojnásobně). To bude fajn, to je hezky připravíme na život.

Pěkně jak hlásá pan Šteffl a spol.: Ať děti dělají pouze to, co se jim chce. Jako pak v zaměstnání, že?

Ne, vážně. Škola nemá být skleníkovým prostředím. Má to být místo, kde se děti setkávají s úspěchy i neúspěchy, s rozdílnými typy kantorů i spolužáků - jasně že jim někteří budou sympatičtí více a jiní méně. Takový je život. Vše ostatní je falešné a dítě to v důsledku poškodí, protože to vychová jedince neschopného odolat sebemenší komplikaci.

Vy to nechápete. Bek: Univerzita není továrna na pracovní sílu, jak si představují politici a dinosauři průmyslu . Univerzita je komunita. Já to taky nechápu, ale platit ten happening musíme všichni.

A tak nám tady začíná vyrůstat generace sněhových vloček. Za chvíli budou mít strach vylézt ze dveří, aby se nesetkali se stresem. Ono třeba sejít se schodů může být stresující, natož být ve škole veřejně zkoušen. Nemělo by se zkoušení zrušit? Nebo by se mohlo zkoušet ve tmě, aby zkoušený žák nebyl frustrovan tolika páry očí svých spolužáků? Svět se v brusel obrací.

Chudáci droboučtí - to je ale šikana - není na to nějaký §, že se učit nemusí, když se jim nechce PARCHANTI ROZMAZLENÍ. a NA VOJNU TAKY NEMUSÍ - ONI TO ZA NĚ VYŘEŠÍ jELITA z EU a muslimové !!!

Děti se nučí přemýšlet v souvislostech, ale papouškovat data. Stát potřebuje tupé ovce, které nebudou zpochybňovat status quo a poslušně držet hubu a krok. Tento obecně přijatý státní systém byl vyvinut v Prusku a rozveden a zpopularizován v Tavistock Institute.

Abyste mohl přemýšlet v souvislostech, musíte nějaký data mít, to je začátek.

A co by se stalo, kdyby: 1. učitel vždy na konci hodiny oznámil, koho bude zkoušet příště, 2. dotyčný by si vylosoval otázku z předložených kartiček a byl by pořádně proklepnut. Pak by každý cca 2x za pololetí se skutečně musel naučit (skoro) všechno, odpadly by výmluvy "zrovna dnes nemám den, náhodou jsem to neuměl a on mě zrovna vytáhl ...). A jinak jen malé (ale skutečně malé) sem tam "ťuknutí", aby žák úplně nevyšel ze cviku a alespoň trochu si to průběžně četl. Přinejmenším na střední škole by tento postup mohl mít úspěch.

No tak to malé ťuknutí, o kterém píšete, jsou neohlášené testy, co se v článku kritizují.

Těžko někdo dá neohlášený test střední kategorie, to by se při opravování zbláznil.

Já vždycky rozdělím testy na tři kategorie: Velké testy (čtvrletky, tématické práce), na které dám předem otázky. Střední testy (hlášené) tak na 20 minut. No a pětiminutovky jsou nehlášené, což děti vědí. Nejradši tam dávám předminulý domácí úkol. Kdo se na něj vykašlal, jeho problém. Případně se tam dají nějaké dobře procvičené základní znalosti či základní dovednosti, bez nichž nemá cenu vést výuku. Pokud děti dávají o hodinách pozor, znají to i bez učení se.

Co jsem slyšel, nejsem v téhle praxi žádná výjimka.

Nervozita, dnes stres je úměrná přímo vědomostem. To nám vždy říkal jeden profesor. X krát se mi to v profesním životě potvrdilo. V dnešním školství by tento profesor nemohl dlouho učit, rodiče by s ním zatočili.

On asi říkal NEpřímo úměrná, ale s touto úpravou - svatá pravda.

Neohlášené písemky vždycky byly. Je to normální. V podstatě jsem ve škole nic jiného nezažil. Teprve maturitní písemka byla předem ohlášena. A vystudoval jsem bez újmy na zdraví. A dokonce jsem si něco málo z toho, co nás učili, i zapamatoval. Například dodnes umím psát, číst a počítat (i kvadratické rovnice, ačkoli je již dlouhá desetiletí k ničemu nepotřebuji). A vyznám se trochu i v chemii a biologii a fysice a zeměpisu. (Historii a češtinu nezahrnuji, neb to jsem se musel učit i na škole vysoké.)

Celý článek vychází z předpokladu, že kantor je dráb a žáci poddaní, které je nutno k práci donutit. Možná je to pravda, určitě je to špatně. Ideálem je škola, kde žáci a učitel spolupracují.

Byl jsem u toho, když všeobecně schopná dívčina přecházela ze systému montessori (bez známek; bez lavic; NENÍ pravda, že bez povinností nebo dokonce bez systému) do klasické školy. Začala nosit známky systémem 1 - 5 - 1 - 5... Až když se v tom rodiče začali šťourat (to nebylo kantorce divné???), ukázal se problém: v klasické škole není prostor pro chybu. Trapně to nakonec řešila rodina, nikoliv škola.

Trocha výkladu (hodně zjednodušeno): v montessori dítě pracuje samostatně, a když se domnívá, že danou látku zvládlo, nechá se "přezkoušet". Učitel buď potvrdí "umíš, můžeš dál", nebo odhalí nedostatky a doporučí další postup (jiná pomůcka, cvičení...). Proto ty neúspěšné pětky v klasické škole.

Ideálem je škola, kde se děti něco naučí.

Tak naše učitelka ve čtvrté a páte třídě to v češtině řešila jednoduše, na začátku roku oznámila, že krátký diktát bude každou hodinu. Nakonec jsme si na to zvykli, přestali se diktátů obávat a myslím, že nás celkem i dost naučila.

Přesně tak. My to měli v češtině i v matice. A jednu dobu i v chemii. Byli to zlatí učitelé, co to dělali - dodnes na ně s úctou a vděkem vzpomínám. I když žádný a žádná z nich již nejsou naživu.

Za vším je snaha neo-socialistů, či neo-marxistů jak kdo chce, dnes už víceméně ovládajících EU vychovat EUobčana neschopného se prakticky uživit a též neschopného kritického myšlení a hroutícího se při každém náznaku stresu.

Tedy občana plně závislého na jejich centrálně totalitním EU státu a neschopného se proti nim vzbouřit. Prostě souhlasně bečící ovčí stádo, bez odporu jdoucí na porážku. S čímž se samozřejmě musí začít v už v 5. letech v plně inkluzované škole ubíjející různorodost, samostatnost a odvahu.