„To nebyla záludná trať,“ vrtěl hlavou Petr Záhrobský, který stavěl druhé kolo slalomu, v němž ženy bojovaly o titul mistryně světa. A první tři po prvním kole se do cíle nedostaly, takže jedna z medailí zbyla i na Šárku Záhrobskou.
„První kolo bylo pro žáčky. Postavil jsem členitý slalom, holky musely myslet a měnit rytmus. Přestože tam bylo víc branek, tak byl rychlejší. A to řadě holek nesedí. Znám je jako své boty,“ říkal svérázný trenér.
A odmítl, že by mohl typem tratě ovlivnit výsledky. „Vím, kde mají chyby, kde je dlouhý oblouk a kde je potřeba tlačit. Některé holky to neberou. Ale to k tomu patří,“ povídal.
„Druhé kolo bylo o hodně těžší. Bylo to obtížné pro všechny, i pro mě,“ podotkla Šárka Záhrobská, která ve druhém kole zajela až osmý nejrychlejší čas. „Znám tátův rukopis, ale nikdy to není stejné, abychom to natrénovali, protože ty okolnosti jsou jiné.“
Otec svou dceru před určitými pasážemi varoval.
„Ale zrovna ne před místy, kde vypadla Vonnová a Mölggová. Upozorňoval jsem Šárku na spodní místa, kde člověk jede a už se vidí v cíli,“ popisoval Záhrobský, jehož v cíli pochvalně plácal po zádech finský a švýcarský trenér, ale paradoxně se jeho slalom nelíbil i přes triumf Marie Rieschové Němcům. Na vousech si dal záležet Záhrobský se na sobotní slalom speciálně připravil.
„Víte, proč to na mistrovství světa dobře dopadá? Protože měním vizáž,“ usmíval se muž, který se po Val d’Isere proháněl v zelené čepici, z níž vyčuhovaly falešné bílé vlasy. „Oholím se nebo si zkrátím vousy,“ vysvětloval potutelně trenér, ve Světovém poháru známý jako „papá Záhrobský“. „A dal jsem si pečlivě záležet.“
Zatímco jeho dcera Šárka byla přesvědčená, že medaile z brutálního svahu nemá větší cenu než ty předchozí, Záhrobský si myslel opak. „Tohle je dost těžká sjezdovka, a medaile má ohromnou cenu,“ vykládal muž, který svou dceru sám v krkonošské chalupě odrodil a pak ji spolu s jejím bratrem Petrem vedl odmalička k lyžování.
A i díky jeho svérázným metodám prý Šárka v sobotu uspěla, když mezi brankami ukočírovala ledovou a hrbolatou stopu.
„Říkal jsem jí, že musí trať drtit, a ne tam lítat jak poletucha, aby ji každá boule nerozhodila. To je strašně důležité pro čistotu oblouku. Opticky to vypadá pomale, ale ve skutečnosti je to rychlé,“ vysvětloval Záhrobský. „Říkal jsem Šárce: Musíš mít za sebou stopu, jinak tě všechno rozhodí.“
Kvůli stavbě trati se trenér dostal do časového presu. Potřeboval totiž na druhé kolo své dceři ještě přebrousit hrany, aby jí lyže na ledu držely. „Pohrál jsem si s nimi. Zepředu a zezadu byly hrany úplně tupé a pod nohou strašně ostré.“
Medaile z mistrovství světa ho velmi potěšila. „To víte, že úspěch prodám. Hodně dobře to prodám,“ usmíval se Záhrobský.
