Lidovky.cz: Při zakládání Sociální kliniky jste odmítla jít zdlouhavou cestou žádání o grant a navíc jste v té době utrpěla těžké zranění hlavy. Přesto se vám podařilo kliniku po roce plánování otevřít. Proč vám její založení tolik leželo na srdci?
Ze zkušenosti vím, že když se člověku dostane pomoci ve chvíli, kdy touží po změně, může ho to posunout o velký kus dopředu. Myslím si, že každý by měl využít svoji energii, schopnosti nebo kreativitu k tomu, aby se nám na světě žilo lépe. Pokud to, co mám, použiji pro více lidí, budu vnitřně bohatá. Jedna klientka mě nedávno rozesmála, když řekla, že nechce být bohatý nebožtík. Úplně jsem jí v té chvíli rozuměla. Pocházím z rodiny, které v nedávné minulosti sebral stát všechen hmotný majetek. Proto moc dobře vím, že bohatý je člověk jedině uvnitř.
Lidovky.cz: Možná už jste někdy v minulosti musela fungování kliniky před některými lidmi obhajovat. Vybaví se vám nějaký silný příběh, který by jasně poukazoval na nezbytnost služeb Sociální kliniky?
Určitě. Zmíním paní středního věku a zároveň pracující matku dvou pubertálních synů, která se na nás obrátila v situaci, kdy její manžel vážně onemocněl. Žena podporovala svého muže, syny a zároveň i manželovy rodiče. K tomu musela obstát v práci, aby předešla finančnímu kolapsu rodiny. Dvanáct terapeutických sezení v Sociální klinice využila k tomu, aby mohla v bezpečí sdílet své obavy, úzkosti a emoce. Podařilo se jí tak najít způsob, jak komunikovat se syny, udržovat dobrý vztah s mužem, a zároveň poznat hranice svých možností. Pokud by se jí ale nedostalo pomoci z vnější, pravděpodobně by se snažila zvládnout všechno sama. Přetěžovala by se, měla by výkyvy nálad, úzkosti, depresivní propady a nakonec by nejspíš musela vyhledat psychiatra.
Lidovky.cz: Kdybych se náhle ocitla v nouzi, jak mám při kontaktování kliniky postupovat a co mohu očekávat?
Nejlepší je vyplnit přihlášku na našem webu. Do pěti pracovních dnů se vám ozve naše koordinátorka a projde s vámi další postup. Pokud se ukáže, že by vám krátkodobá terapie pomohla, pozveme vás do dvou týdnů na „mapující setkání“, kde s odborníkem proberete důvody, kvůli kterým jste se na Sociální kliniku obrátila. Až potom vás propojíme s vhodným terapeutem. Obecně tedy lze říci, že přibližně do měsíce od prvního kontaktování vás přebereme do péče.
Lidovky.cz: Pracují u vás terapeuté zadarmo?
Ano. Místo peněz jim ale dáváme možnost dále se vzdělávat a podle potřeby jim nabízíme hodiny supervize. U nás všichni poskytují služby ze srdce, což je zároveň i mottem kliniky.
Lidovky.cz: Co je na práci v klinice tedy nejvíc láká?
Smysluplnost a asi taky touha někam patřit. Psychoterapeutická práce je jinak velmi osamělá, jen vy a klient.
Lidovky.cz: Dnes už má Sociální klinika celkem šest poboček v různých krajích. Kolik práce dá vybudování každé z nich?
Ohledně časové náročnosti jsme byli zpočátku hodně naivní a založení pobočky nás stálo spoustu práce. Musíte sehnat dobrovolné terapeuty, napojit se na návazné služby v regionu, obeznámit veřejnost s činností kliniky… A teprve po roce začne pobočka nějak fungovat. A stále nás teprve čeká navazování vztahů s potenciálními donory a strategické ukotvování pobočky v regionu.
Lidovky.cz: Ohlížíte se při výběru místa poboček i na statistiky? Například jaká je v daném kraji míra rozvodovosti a nezaměstnanosti nebo kriminalita?
To by bylo koncepčně důležité, ale chybí nám k tomu finančními prostředky. Rozhodujeme se proto především podle toho, jestli v daném místě seženeme spolehlivé lidi, kteří souzní s naší vizí.
Lidovky.cz: Plánujete mít pobočku v každém kraji?
Nesnažíme se být spasiteli. Dbáme hlavně na vysokou kvalitu služeb. Chceme, aby se klienti mohli spolehnout, že dostanou stejně dobrou službu, jako kdyby za ni jinde zaplatili. Proto nám tolik záleží na lidech, kteří terapie poskytují, a od nich se také odvíjí další otevírání poboček.
Lidovky.cz: Už jsme zmínili, že terapeuté u vás pracují zadarmo. Kde tedy získáváte peníze na provoz?
Především od individuálních a rovněž firemních dárců, ale také z grantů a nadačních fondů. Do budoucna bychom se rádi stali nezávislí na grantech, nebo z nich čerpali jen minimálně. V neposlední řadě nám ale na provoz kliniky přispívají i jednotlivci přes webové stránky kliniky a jednou za rok pořádáme velkou benefiční šňůru workshopů. Minulý týden jsme spustili další z takových sbírek s názvem Magie dobrého života, kde vystoupí osobnosti z oblasti psychoterapie.
Lidovky.cz: Vedle vysoké funkce v Sociální klinice jste také předsedkyní Českého institutu biosyntézy, kde vedete a garantujete psychoterapeutický výcvik v biosyntéze. Můžete čtenářům přiblížit význam této terapie?
Biosyntéza je velmi komplexní metoda, která spočívá v neustálém propojování emočních, tělových a kognitivních aspektů každého člověka. Velmi dobře pracuje například s traumaty, úzkostmi, panikami nebo tlakem osobního vývoje. Také věnuje pozornost obsahům a zážitkům z období raného dětství a spirituálním aspektům. Jako obohacující se jeví zejména v etapách vývojových krizí.
Lidovky.cz: V jakých životních situacích lidé vyhledávají nebo by měli vyhledat biosyntézu?
S tím souvisí i otázka, kdy vůbec mají lidé vyhledat terapii. Obecně lze říci, že to je ve chvíli, kdy si s problémy neví rady, a obvyklé strategie jako pláč, spánek nebo sdílení emocí najednou nefungují. Konkrétně biosyntéza vyhovuje lidem, kteří mají rádi celostní pohled, jsou citliví k tělovým vjemům a prožitkům, ale také těm, jejichž tělo volá o pomoc.
