Hokejový reprezentační trenér Alois Hadamczik čelí stále častěji dotazům kolem nominace Dominika Haška. Zatím odpovídá trpělivě, sem tam vám položí řečnickou otázku, včas skočí do věty. A vůbec – ochotně na tohle téma diskutuje.
Nebylo by ovšem divu, pokud by ho postupem času další a další debaty dráždily. To víte, tohle přece není jednoduchá věc.
Protože jak se také správně zachovat k brankáři, který se svého času stal národním hrdinou. Kterého pro jeho um dodnes uznává celý hokejový svět, přičemž stále patří k nejlepším v Evropě...
Kouč v tom mívá hlavní slovo, nakonec, ať už se rozhodne jakkoliv, ponese za to hlavní odpovědnost. V Haškově případě ale možná nezvolil nejšťastnější strategii.
Vdobě, kdy to brankáři tak úplně nešlo, totiž mluvil o rovnosti, připravenosti dát šanci všem. Nejspíš však ani sám tehdy nevěřil, kam až Hašek neuvěřitelně vystřelí. A že nevzít ho do svého výběru bude těžší než kdykoli jindy.
Hašek ve svou šanci nadále silně věří, ostatně i tahle víra mu pomáhá k výkonům. Jen aby v ní nežil příliš sám. Vlastně úplně sám.
