Nebyla to obyčejná neděle. 21. srpna 1988 se tehdy pětadvacetiletá Hana Marvanová vydala na tradiční místo „pod koněm“ na Václavském náměstí. Tisíce lidí si na něm připomínaly smutné výročí, toho dne uplynulo rovných dvacet let od vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa. „Pro naši generaci to byl ohromný zásah. Věděli jsme, že nežijeme ve svobodné a suverénní zemi. Proto bylo třeba si tohle nešťastné srpnové datum neustále připomínat,“ říká Marvanová, dnes známá právnička.
Všudypřítomná nesvoboda totalitního Československa se jí odhalila i jinak. „Na shromáždění jsme spolu s kamarádem Tomášem Dvořákem přečetli projev, v němž jsme žádali odchod sovětských okupačních vojsk. Pár dní na to jsme byli obviněni z výtržnictví, které bylo posléze překvalifikováno na pobuřování proti socialistickému zřízení a proti obranyschopnosti,“ líčí Marvanová. Všimla si toho, že celou demonstraci monitorovala nechvalně proslulá Státní bezpečnost.
Pohled na auditorium akce na Václavském náměstí.
Lidé shromáždění na Václavském náměstí tehdy houfně podepisovali petici, jejíž obsah kromě odchodu okupantů požadoval i propuštění nespravedlivě stíhaných politických vězňů. Poté se v průvodu vydali na pochod hlavním městem. Proti protestujícím následně tvrdě zasáhla komunistická policie.
První masová demonstrace od roku 1969 povzbudila tehdejší disent. Lidé sdružení kolem Charty 77 a občanských iniciativ proto začali plánovat další velké akce. Marvanová se spolu s přáteli pustila do organizace dalšího velkého protestu, tentokrát směřovaného k 70. výročí vzniku Československa.
„Na tu už ale byla tehdejší moc nachystaná. Byli jsme zatčeni a spolu s kolegou jsme strávili šest a půl měsíce ve vazbě,“ popisuje Marvanová. Za účast na srpnové manifestaci a podíl na organizaci té k 28. říjnu dostali od soudu podmínku. Většinu trestu odseděli ve vazbě v Ruzyni.
I přes odpor totalitních vůdců měla ale akce k výročí založení republiky úspěch, když na ni přišlo okolo 5000 lidí. Také tentokrát proti nim s mimořádnou intenzitou zasáhla policie.
Známá právnička si každý rok připomíná výročí 21 .srpna. Ten z roku 1968 definitivně vzal Československu svobodu. O dvacet let později ale začala cesta k jejímu navrácení. Po demonstraci, na níž Marvanová s Dvořákem četli projev, následovaly další protestní akce namířené proti komunistickému režimu. „Spustila se lavina masových projevů odporu k totalitě, které vyvrcholily v listopadu 1989. Tehdy moc pochopila, že si většina národa zvolila svobodu,“ uzavírá právnička.
Horko bylo koncem ledna, během takzvaného Palachova týdne. Ohlášený, ale nepovolený pietní akt opozičních iniciativ k uctění památky Jana Palacha, který se upálil 16. ledna 1969 na protest proti začínající normalizaci, přerostl v týden spontánních demonstrací, jež režim tvrdě potlačil. Řada demonstrantů utrpěla zranění, na 1400 lidí bylo během týdne zadrženo. Palachův týden nečekaně otřásl československým komunistickým režimem. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici.
Rostoucí nervozitu komunistické vlády provázely čím dál tvrdší zásahy proti demonstrantům. V srpnu 1989 byla na zásah kromě policistů a milicionářů připravena i armáda. Demonstrace, do kterých se zapojily desetitisíce lidí, vyvrcholily 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Tamní zásah pak odstartoval události, jež vedly k pádu komunistické vlády.
