Jako malá jsem při čekání na Ježíška zaujatě hleděla na zavřené prosklené dveře, na kterých se rozpíjela barevná světýlka z vánočního stromku.
V dálce jsem cítila františka a vůni plynu, jelikož v činžovním bytě babičky a dědy trochu ucházel vždy, když se peklo v troubě. Začala jsem světýlka počítat a každému z rodiny jedno to světýlko přiřazovala. A muselo to sedět přesně.
  |
Každý z rodiny měl své světlo, je nás hodně, takže to byla fuška - přesně to roztřídit. A pak to přišlo! Seděli jsme všichni pod vánočním stromem a rozbalovali dárky. Akorát babička jako každý rok zabalila dárek do barevného papíru z minulého roku, který prošel už třemi předešlými vánočními sezónami, takže jsem dostala dárek, na kterém byla už čtyři jiná jména. Což mělo své kouzlo, jelikož pět lidí bylo drženo v ten samý okamžik v napětí zda ten dar není jeho. Babička si vždy takový dárek vzala do ruky. Ošahala ho a zjistila, že tento formát knihy pod vánočním stromkem je třikrát. Že tedy podle hmatu to nepozná.
Vánoční rozbalovací čas se prodloužil i do nočních hodin. Babička tedy došla i k zoufalství, že opravdu neví a sama musela opatrně dar rozbalit. A nejen jí i nám se ulevilo, když věděla přesně komu ten dar náleží. Všichni se v tu chvíli na sebe pousmáli, každý si lokl svého vaječného koňaku, zobl si vosího hnízda, které proložil domácí slivovicí.
Petra NesvačilováPetra Nesvačilová se narodila v Táboře, ale vyrostla v Českých Budějovicích. Chodila na dramatické kroužky, zpěv a tanec. Když studovala na gymnáziu, šla za školu a jela tajně na konkurz do Divadla Na zábradlí. Konkurz vyhrála a získala roli v představení Gazdina roba. Později vyhrála konkurz na hlavní roli ve filmu Pusinky a vzali jí na FAMU na katedru dokumentární tvorby, kde vystudovala režii. Nyní hraje hlavně v divadle Ungelt, VOSTO5 a Bratrů Cabanů v představení Bond a Medea. Je módní tváří návrhářky Josefíny Bakošové. Také režíruje. Za svůj první celovečerní film Zákon Helena byla nominována na cenu Českého lva. |
Na gramofonu hrál Goťák a zpíval rolničky ze svého alba Bílé Vánoce. A dost podobně se tento zvyk drží dodnes. Všechny babičky, dědové, sestřenice, bratranci, tety a strejdové a všechny naše děti, se kterými čekáme na ježíška za prosklenými dveřmi, mají svoje jméno na balícím papíře. Jsem ráda za svojí rodinu, se vším všudy, s její složitostí a jednoduchostí zároveň, jako to mají všichni lidé na světě. Opravdu mám ráda život, rodinu a svůj vnitřní klid, jednoduchost, křehkost, stabilitu, dotyk, plnost a blízkost. Ježiš, už se zase dojímám...
No tak tedy chtěla jsem říci všem mým nejbližším, že jsem ráda, že vás mám, že si vás cením. Že jsme se s vámi strašně nasmála, ochutnala několik druhů vinných klobás, pečených kachen, děkuji za ten recept s mandlemi, zkusím. Napekla vánoční cukroví, chytla kapry, proťapala několik dnů na Starém městě, slyšela nové tóny písní, prskala prskavkami, postavila sněhuláka, přečetla knihu a viděla tolik krás. Tak teď už je to trochu bilanční text. No jo, tak blíží se konec roku. A „mám ráda“ jsem zde napsala už asi pětkrát...Prostě jsem ráda, že se máme a už taková léta, že je to skvělý!
Tak tedy všem lidem na celém světě i ve vesmíru přeji krásné Vánoce a nový rok. Ať se máte hezky, spolu, a odpočíváte s rodinou a přáteli a jíte bramborový saláty. A jste šťastný a plníte si své sny a pijete šampaňské nebo čaj. A lásku. A už zase sněží! Tak za chvíli na kopci! Sáňkovat! Těším!
