Lidovky.cz: Překvapilo Vás rozhodnutí soudu o vině bývalých manažerů?
Ne. Už 15. června jsme v LN psali, že "soud očividně považuje případ za jasný". Ze záznamů soudního jednání bylo patrné, že soud nemá pochybnosti o samotné vině. Vyplývalo to i z předběžných rozhodnutí o obstavení kont, kde se nezakrytě psalo o zpronevěře. V LN jsme 11. května citovali rozhodnutí švýcarského trestního soudu, který zamítal Koláčkovu stížnost na zmrazení majetku: „Peníze, které byly použity na nákup akcií společnosti Mostecká uhelná (...), byly nezpochybnitelně její vlastní,“ napsali Švýcaři už 8. března 2011.
Tomáš NěmečekPrávník přednášející na Newyorské univerzitě, 20 let pracoval jako novinář, poslední dva roky vedl v LN přílohu Právo & Justice. Za rok 2012 získal novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského. V roce 2004 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, má i Novinářskou cenu 2011 udělovanou nadací Open Society Fund za rozhovor s Václavem Havlem.  Tomáš Němeček s cenou Bílá lilie |
Lidovky.cz: Jak hodnotíte výši nepodmíněných trestů?
Rozhodnutí o trestu mě překvapilo. Čtyři roky a čtyři měsíce pro hlavní mozek operace Antonína Koláčka, který pak byl hned v soudní síni svěřen policii... Po patnácti letech sledování tohoto případu jsem se neubránil jistým projevům radosti.
Lidovky.cz: Proč vinu dokázala až švýcarská justice?
Tady bych se rád českých vyšetřovatelů trochu zastal. Švýcaři by na tom nebyli o nic lépe, kdyby je na počátku nenavedl na správnou stopu jistý Alain Aboudaram, naštvaný obchodní partner jednoho člena celé skupiny, Belgičana Jacquese de Groota. Belgičan se mu vysmekl z dluhů tím, že vyhlásil osobní bankrot, Aboudaram tedy alespoň na oplátku upozornil na jeho transakce švýcarskou prokuraturu. Díky tomu Švýcaři získali klíčové důkazy - jako třeba dokument ze 16. srpna 2000, v němž Koláčkova skupina důvěrně vysvětluje jedné bance v daňovém ráji na ostrově Man, jak a proč vytvořili celou krycí strukturu. To se vám to pak odsuzuje, když máte přiznání pachatelů hezky přehledně sepsáno od nich samotných...
Lidovky.cz: V čem přesto vidíte selhání české justice? Kde nastala největší chyba při vyšetřování?
Chyba byla v tom, že vrchním státním zástupcem v Praze byl - bohužel - v dost důležitém období Vlastimil Rampula. Největší obavy jsem měl z toho, co způsobí jeho dopis z 26. července 2010, kdy Švýcarům sdělil, že podle jeho názoru nelze prokázat způsobení škody České republice. Proto neměla Česká republika u švýcarského procesu postavení poškozeného a její zástupci mohli sledovat proces pouze z publika. Rampulův dopis byl v mých očích hlavním triumfem obhajoby. Pro pořádek bych měl dodat, že ho nepovažuji za "zametače kauz", jak se do omrzení opakuje. Jen myslím, že byl bohužel nepříliš bystrý "work-abstinent".
Lidovky.cz: Budou moct české soudy z kauzy Mostecké uhelné vycházet do budoucna?
Jsem zvědav, jak dopadne řízení před českými soudy, kde obžalobu vedou - dnes s takovou oblibou vysmívaní a urážení kvůli případu "trafiky za rezignaci" - státní zástupci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Ale podle toho, jak jsem na jaře mohl mluvit s návladním Petrem Šeredou, který má spis na starosti, se mi zdá případ v kompetentních rukou.
Z případu ale nic zvláštního nevyvozuji, na to byl příliš unikání. I pro Švýcary byl mimořádný kvůli objemu převáděných peněz. Mostecké doly se nekradou víc než dvakrát za století.
