V rozhovoru pro časopis Týden však nyní překvapivě připustila, že na přelomu starého a nového roku se jí párkrát myšlenky na návrat hlavou mihly.
„Byly to jen takové záblesky,“ vysvětlovala včera pro LN. „Řekněme chvilkové vzplanutí.“
Neumannová v prvních lednových dnech v italském údolí Val di Fiemme přihlížela závodům Tour de Ski. Při té příležitosti přijala čestné občanství města Tesera a také si v kýčovitě kouzelném počasí s chutí zalyžovala.
„Vozila jsem se na krásně upravených tratích, sluníčko už hřálo a mně se trochu zastesklo,“ říkala. Možná ke zmíněným úvahám napomohla i nedávná slova jejího bývalého trenéra Stanislava Frühaufa, když ve svém tradičním stylu o Neumannové pravil: „Občas ji na Zadově potkávám a na rovinách to pořád valí jako prase... Vytrvalost a morálka jí zůstaly, a kdyby trochu potrénovala, i ty nejlepší lyžařky by škaredě prohnala.“
„Nene, už se nevrátím,“ brání se Neumannová. „Když jsem v Itálii běžky sundala, strčila jsem hlavu do sněhu a rychle se vrátila do normálního života...“