Ticho v šestisethlavé obci Mšecké Žehrovice na Kladensku narušuje jen zvuk projíždějícího auta a pracovní ruch na rozlehlé farmě Uchované semínko, kolem níž se sdružují právě členové uskupení majícího kořeny v americkém Tennessee.
Server Lidovky.cz našel mezi poli schovaný rozlehlý statek, na němž od rána do večera pracují desítky lidí. Někteří plánují stavbu skleníku, další obstarávají běžný chod farmy. Uklízejí po dobytku a odhrabávají sníh.
Do Česka se přesunula německá sekta Dvanáct kmenů známá fyzickými tresty dětí |
Jejich životní styl vzdáleně připomíná amiše. Žijí striktně podle bible a ve skromnosti, chovají krávy, pěstují zeleninu. Odmítají ale vzdělávání v klasických školách, a to i kvůli sexuální výchově či evoluční teorii. Kromě toho používají kontroverzní výchovné metody včetně fyzických trestů. „Pro nás to, že dítě dostane proutkem, není násilí,“ tvrdí „mluvčí“ celé skupiny Aleš Heuler.
Vedle Čechů se na statku denně potkávají lidé z Německa, Polska, Slovenska, Španělska či Spojených států. Někdy mezi sebou přivítají i dočasné hosty z jiných zemí. Mezi nimi jsou jak rodiny s dětmi, tak i jednotliví příznivci alternativního způsobu života.
  |
Podle nejnovějších zpráv měli na začátku nového roku do obce přesídlit i poslední členové německé odnože sekty, kterou tamní úřady sledovaly kvůli skandálu spojenému s týráním dětí.
Mluvit s nově příchozími není možné. Ačkoli se uskupení věřících křesťanů Dvanáct kmenů pyšní svou otevřeností, na otázky novinářů se většině příliš odpovídat nechce. Mají prý špatné zkušenosti a v mediální pozornosti si příliš nelibují.
„Nezlobte se, ale musím pracovat,“ říká vylekaně mladý muž polské národnosti. Po chvilce se i přes počáteční nejistotu trochu rozmluví. „Pracuji tady společně s dalšími lidmi, staráme se o zvířata a pracujeme na poli. Komunita má odhadem asi padesát členů včetně žen a dětí,“ říká anglicky mladý zrzavý muž s vidlemi v ruce s tím, že statek je rozlehlý a další členové se pohybují i v jiných částech vesnice. O příjezdu německých kolegů ale mlčí. Nejdřív krčí rameny, pak nejistě odchází za kravami pod přístřešek.
Mlčenlivý je i prošedivělý muž s „lennonkami“ a dlouhým vousem. „Žiji tady už čtyři roky, obděláváme pole, chováme dobytek a tak. Pokud ale máte více otázek, směrujte je na našeho mluvčího. Nemáme s médii příliš dobrou zkušenost, napsala o nás už ledacos,“ říká anglicky postarší Němec s přezdívkou Keifa, který zrovna přijel v dodávce po cestě lemované starými zemědělskými stroji. Negativní zprávy o týrání dětí však sám zásadně nevnímá.
„Nemyslím si, že jsou pro nás takové zprávy nějak nepříznivé,“ líčí dále ve stručnosti muž, který si nepřál prozradit své civilní jméno. „Víme o tom, co se napsalo, ale nerozčiluje nás to. Není to pravda,“ říká chvíli před tím, než se znovu pustí do práce.
„Napomenutí“ dětí je projevem lásky
K rozhovoru je nakonec svolný jen „mluvčí“ celé skupiny, Aleš Heuler přezdívaný Alon. Německá kauza, kvůli níž bylo odebráno rodinám v Německu celkem 40 dětí, podle něj komunitu bezdůvodně očerňuje. Záběry z roku 2013 natočené na skrytou kameru označuje za manipulaci, která připomíná spíše hororový film než realitu. „Pro nás to, že dítě dostane proutkem, není násilí,“ říká v telefonickém rozhovoru. Na farmě nebyl k zastižení.
Sekta se usídlila v Česku. Že by týrali děti? Nevěříme, říkají ve vsi |
Reportér Wolfram Kuhnigk, který se stal tehdy na čtrnáct dní součástí skupiny, přitom natočil vzlykající chlapce a děvčata bité holí přes zadek. Dospělí fyzické tresty tehdy ospravedlňovali tím, že děti budou „očištěny“ a „osvobozeny od ďábla“. Jedna z učitelek pak byla v polovině loňského roku německým soudem dokonce potrestána dvěma roky vězení za fyzické týrání dětí.
Podle Heulera jsou však v komunitě děti plně uznávány a napomenutí je hlavně projevem lásky rodičů. „Několika rodičům navíc byly děti po dvou letech vráceny. To je třeba případ Španělů, kteří před nějakou dobou pobývali i v Česku,“ líčí dále. Rozsah kauzy jej nicméně překvapuje. Zásahy u „bratrů“ v Německu podle něj nemají „od konce druhé světové války obdoby“.
Podivíni, nebo farmáři
Komunita Dvanáct kmenů v Česku funguje už pět let. Její členové nežijí společně na jednom statku, ale obývají různé domy v obci, případně i maringotky nedaleko zemědělských stavení. Scházejí se každé ráno a večer při zpěvu a tanci v kruhu, během dne pak při práci. Obyvatelé malé obce kousek od Nového Strašecího si na jejich přítomnost za tu dobu už poměrně zvykli. Někteří s nimi udržují dobré vztahy, jiní se jich pro jejich alternativní styl života spíše straní.
CHARTA 77
„Já osobně s nimi problém nemám, chodím za nimi pravidelně pro různé farmářské produkty, ale někteří sousedé je tak úplně nepřijímají. Považují je za podivíny,“ říká mladá obyvatelka vesnice. „Kromě toho, že žijí v souznění s přírodou, toho ale o jejich životě příliš nevím. Četla jsem samozřejmé nějaké zprávy, jen nevím, jestli se něčeho takového (týrání dětí – pozn. red.) skutečně dopouštějí,“ dodala.
I přes poklidné soužití s obyvateli v obci nezůstávají členové bez dozoru úřadů. Jezdí sem „sociálka“ i policie. Komunita Dvanáct kmenů, která má v Česku další „pobočku“ ve Skalné na Chebsku, se nyní dostala i do hledáčku nově zřízené Národní centrály proti organizovanému zločinu. „Náš útvar zpravidla nesděluje, zda se nějakou konkrétní věcí zabývá, či naopak nezabývá. Nicméně mohu uvést, že informace zveřejněné sdělovacími prostředky jsou našemu útvaru známé,“ sdělil ke komunitě mluvčí Jaroslav Ibehej.
O náboženském uskupení:
|
