Jako by byl dnes celý svět fascinován potenciálem různých „nudges“, jásá proslulý blog Freakonomics. České republiky se to netýká, tato vlna sem (zatím) nedorazila, takže na vysvětlenou: „Nudge“ se jmenuje loňská kniha ekonomů Richarda Thalera a Casse Sunsteina o jemném ovlivňování svobody volby (nudge znamená pošťouchnutí, popostrčení).
Nudge je, když se do pánských mušlí umístí umělá moucha: chlapi ji soutěživě trefují a aspoň nemočí vedle. Nebo že když si jdete v Illinois vyměnit řidičák, automaticky vám předloží formulář, zda souhlasíte s dárcovstvím orgánů v případě smrtelné nehody. Nebo když dá jídelna na první místo nejzdravější jídlo. Nebo když firma nabízí zaměstnancům spořicí program, v němž se odvody na spoření automaticky zvýší, kdykoli se člověku zvedne plat.
Nudge vychází z toho, že jednak část lidí je hloupá či líná (věnují větší péči výběru televize než penzijního programu), jednak všichni někdy „přepneme na autopilota“ a bezmyšlenkovitě sáhneme po prvním, co se nám nabízí (ve světě hojnosti nemůže člověk pořád dumat nad výběrem, zbláznil by se). Thalerův a Sunsteinův „libertariánský paternalismus“ proto vybízí, aby instituce včetně vlád dobře promýšlely, co a proč budou nabízet jako nejsnazší první volbu. Například základní kreditní karta by měla být ta s nejnižšími poplatky.
A Freakonomics má jeden nový příklad nudge ze švédského videa na YouTube: schodiště, které vypadá – a vydává tóny – jako obří klávesy na piánu. Má přimět lidi, aby raději pro zdraví běhali a skákali po schodech, než jeli vedle po eskalátoru. *** Z amerických komentářů k Nobelově ceně za mír pro Baracka Obamu je nejdrtivější Bret Stephens ve Wall Street Journalu („Perfektní nobelovský výběr“ 14. 10.).
Když se totiž podle něj vynechá pár groteskních nositelů (Jásir Arafat nebo guatemalská indiánka Rigoberta Menchúová, která si svůj život poněkud přibarvovala), pár osvíceně vybraných (Matka Tereza, Andrej Sacharov, Lech Walesa, Su Ťij), pár zasloužilých až samozřejmých (Martin Luther King, Mandela, de Klerk, Gorbačov), pak většina držitelů jsou typičtí „goodists“ (česky něco jako dobroduši). To jsou – pokračuje Stephens – dobří lidé, kteří věří, že konflikty pocházejí jen z nedorozumění, že zlo se rodí ze zbraní, technologií a systémů, kdežto lidská srdéčka jsou čistá, a že všechny bolesti vyléčí vzdělání. Dobroduši „si pletou přání s reálnými možnostmi a čistotu svých úmyslů stavějí nad efektivitu svých činů“. Závěr: Obama je laureát naprosto v nobelovské tradici.
*** Časopis Spiegel píše o východoněmeckých politických vtipech, které sbírala západoněmecká tajná služba z odposlechů. Jednou ročně, o masopustu, z nich vyráběla svazek pro kancléře a ministry. Vtipy měly ilustrovat náladu mezi občany NDR. (Varování: Nejsou moc vtipné. Jsou německé.) „Pocházejí východní Němci z opice? Ne. Opice by nepřežila ze dvou banánů ročně.“ – „Proč mají západní Němci vyšší životní standard než my? Protože nevydávají komunistům pracovní povolení k pobytu.“ Východoněmecká Stasi měla ale v 17milionové zemi 91 tisíc příslušníků a 189 tisíc informátorů, takže jiná anekdota varovala: „Existují lidé, kteří vyprávějí vtipy. Existují lidé, kteří tyto vtipy sbírají. A existují lidé, kteří sbírají lidi, kteří sbírají vtipy.“ *** Bruselský zpravodaj Economistu shrnuje na svém blogu evropské kuloární dohady: Je Klaus schopen potopit Lisabon? „Klausologie je tradičně nepřesná věda,“ píše známý Charlemagne, ale „mám dojem, že konsensus klíčových hráčů je takový, že pan Klaus smlouvu podepíše a nebude to příliš protahovat, tj. do konce roku.“ Vytáhnout sudetské Němce, to je podle Charlemagne ústup se zachováním tváře.
Na summitu 29. a 30. října by prý evropští státníci byli ochotni garance pro Klause vystavit. „Stupeň důvěry je ale tak drtivě nízký, že některé velké vlády by to nejradši provedly jako výměnu špionů za studené války. Na jednom konci mostu bude v ranní mlze stát pan Klaus s perem, na druhém budou záruky Evropské rady. A nedostane je, dokud nepodepíše.“ *** Brian Whitmore a Robert Coalson z Radia Svobodná Evropa ve svém blogu o Rusku The Power Vertical (Vertikála moci) dne 14. 10. píší: „Jediná překvapující věc na nedávných regionálních volbách v Rusku byl rozsah manipulací a falšování. Každý věděl, že strana Jednotné Rusko získá dost hlasů, aby kontrolovala vše důležité – ale málokdo čekal, že přenechají tak málo drobtů ,loajální opozici‘, kterou tvoří Spravedlivé Rusko, komunistická strana a Liberálnědemokratická strana Ruska.“
Zmíněné strany na protest opustily jednání Státní dumy (která je pohodlně usnášeníschopná i bez nich) a žádaly setkání s prezidentem Medveděvem. The Power Vertical soudí, že by teď prezident mohl předvést „hodného cara“ a třeba vyměnit šéfa volební komise. Ale blog si také všímá, že zatímco flagrantní falšování voleb dostalo i v takovém Íránu do ulic statisíce lidí, v Rusku je to každému jedno, tedy kromě dotčených politiků.
***
ROZCESTNÍK Vtip, který před rokem 1989 zachytila západoněmecká tajná služba v NDR: „Existují lidé, kteří vyprávějí vtipy. Existují lidé, kteří vtipy sbírají. A existují lidé, kteří sbírají lidi, kteří sbírají vtipy.“
