Vlhkost není dávno jen záležitostí stoletých příbytků našich babiček, které nemají žádnou, nebo mají již nefunkční izolaci a vlhkost ze země tak bez problémů nasákne zdivo až do výšky několika metrů. Vlhkost se dnes nevyhýbá ani novostavbám nebo panelovému bytu. Mohou za to izolace a nedostatečné větrání.
V lepším případě, je-li vlhké problematické místo viditelné, chybu lze svépomocí napravit. V tom horším pak budeme muset na odhalení vlhkosti ukryté ve zdi pozvat zkušeného odborníka. S vlhkostí je však třeba bojovat a nepodceňovat její důsledky. Ohrožuje totiž kvalitu celé stavby a tím i její hodnotu a zanedbatelné není ani to, že roste rovněž spotřeba tepelné energie a díky plísním a nebezpečným bakteriím se stává objekt dokonce zdraví škodlivý.
Ideální vlhkost by se v místě, kde bydlíme, měla pohybovat mezi 45 a 60 %. Kontrolovat, zda tomu tak je, můžeme třeba pomocí koupeného vlhkoměru. Jako prevenci proti nadbytečné vlhkosti si pak můžeme pořídit přenosný odvlhčovač, který ji vstřebává.
Problém č. 1. - kondenzace Jde o případ, který známe všichni z vlastní zkušenosti - hlavně z koupelen. Ke kondenzaci neboli srážení vody dochází tehdy, když teplý a vlhký vzduch naráží na chladnější plochy (stěny, podlaha, okna) a na těchto místech pak vidíme stékající kapky vody.
Příčinou kondenzace bývá jednak špatná izolace, ale také nesprávné větrání či nadměrná vlhkost vzduchu. Trendem posledních let je přehnané zateplování domů, čímž se se paradoxně více brání přirozené výměně vzduchu, a stěny místnosti tak nemohou „dýchat“. Po zateplení a výměně oken je tedy více než žádoucí naučit se správně větrat, jinak bude v místnosti velmi vlhký vzduch a nebude trvat dlouho a objeví se tam i plísně.
Větrat je třeba často a intenzivně, hlavně při pěkném a suchém počasí, a to nejlépe tak, že se udělá průvan. Větrat větračkami má smysl jen v létě, v zimě by se neměly používat vůbec. Délka větrání závisí na teplotě venku. V zimě stačí asi pět minut, na jaře 10 minut a v létě 30 minut.
Problém č. 2 - zemní vlhkost Pokud se na spodní části omítce objeví tmavé, vlhké mapy, plísně nebo se odlupují štuky a omítky, pak bude pravděpodobně nutné udělat mnohem náročnější zásah, než jen začít více větrat. Jedná se totiž o vzlínání zemní vlhkosti a na takový boj budete muset povolat odborníka, který se odvlhčování staveb věnuje. Zemní vlhkost, která stoupá vzhůru i velmi drobnými póry ve zdivu, postihuje především omítky a zdivo starších budov.
Se vzlínající vlhkostí se do omítky dostávají i soli, které ji i se zdivem ničí. Zabránit se tomu dá řádným vysušením zdiva, které lze provést až po komplexní analýze příčin, kdy je zjišťován zdroj a druh vlhkosti. Metod je více, mezi ty základní patří postup mechanický (zdivo se podřízne pilou a zabudují se tam izolační vrstvy) nebo u kamenných staveb se používá injektážní neboli chemický způsob (do pórů zdiva se vstříkne speciální hmota, která ve zdivu vytvoří vodě nepropustnou silikonovou clonu, která zabrání vzlínání vlhkosti).
Pokud třeba dům stojí ve svahu a zvýší se hladina vody, nebo v okolí dojde k porušení terénu, do zdiva pak může pronikat zemní voda. V tomto případě se pak musí odkopat obvodové zdivo a zhotovit drenáž, která vodu odvádí buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána. nebo do otevřeného kanálu, kterým pak volně odtéká.
Problém č. 3 - zatékání Do interiéru může zatékat z mnoha důvodů - je poškozená střecha, potrubí, omítky nebo netěsní topení, klimatizace, balkony, okna. Výhodou je, že nápravu lze sjednat rychle a bez pomoci oborníka. Poškozené nebo špatně provedené izolace jsou viditelné a problému se lze zbavit jednoduše opravou špatné izolace, novým vodotěsným nátěrem či vyplněním spár.
***
Odkud přichází vlhkost * Prosakováním póry ve zdech: zdi mají porézní strukturu, lze v nich najít miniaturní skulinky, vlhkost jimi zvenčí snadno proniká a vzduch uvnitř se stává vlhkým. * Vzlínavostí z narušených základů: pokud mají základy domu narušenou izolaci a jsou trvale v kontaktu s vodou, proniká vlhkost do zdiva až do výše 1,5 m. * Prosakováním trhlinami: v izolacích základů staveb i zdí se vyskytují drobnější vady (trhlinky), které umožňují vodě proniknout do zdiva. * Netěsností vodovodního řadu: kapání vodovodního kohoutku nebo únik vody z pračky či myčky má za následek zvýšení vlhkosti prostředí a může vést až k poškození podlah či zdí. *Srážením vodních par: míra vlhkosti vzduchu závisí na teplotě v místnosti. Pokud teplota klesne, vlhkost se sráží a kapičky vody se usazují na stěnách (po sprchování, při vaření). * Lidskou činností: dýcháním a pocením se při běžné činnosti z našeho těla odpařuje voda. Během koupání, sprchování, vaření, sušení prádla či vytírání podlahy do vzduchu dodáváme další vlhkost. Čtyřčlenná rodina denně vyprodukuje více než deset litrů vodní páry. Zdroj: stop-vlhkosti.cz
