3. listopadu 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Boj se suchem? Můžeme získat miliardy kubíků vody, tvrdí ochránce přírody Jiří Malík

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 62Diskuse
Jiří Malík | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Malík | foto:  Dan Materna, MAFRA

Praha Jakákoliv cena za opatření na celoplošné zadržení vody je zanedbatelná, protože když krajinu nenapravíme jako celek, může se také stát, že budeme muset v budoucnu Česko opustit a­ migrovat za vodou jinam, říká ­ochránce přírody a zakladatel společnosti Živá voda Jiří Malík. Rozhovor s ním pro sobotní vydání LN připravila Eliška Nová.

LN: Říkáte, že pokud chceme zachránit českou krajinu, musíme vodu vrátit tam, odkud jsme ji vyhnali. Co přesně znamená vyhnali?
Znamená to utužení zemědělské půdy. Z krajiny, kde je dnes zejména orná půda, máme vysušenou krajinu, tím víc je pak půda utužená. Druhá věc je, že dřív se bohužel odvodňovaly pozemky, aby se na ně mohla dostat čím dál těžší technika. Proto byl vymyšlený systém podzemního odvodnění, takzvané meliorace a ty jsou na ohromných rozlohách České republiky. První efekt je mimoděčný, ten druhý je za tímto účelem vytvořený.

JIŘÍ MALÍK

Je ochránce přírody. Dvacet let pracoval na místní správě CHKO Broumovsko.

Založil občanské sdružení Živá voda, které se zabývá ochranou vod a významných krajinných prvků.

Zádrží vody se zabývá od roku 2005, kdy spolu se Zemědělskou a vodohospodářskou správou Náchod revitalizoval potok v Březové nebo vybudoval dvě velké tůně v Horních Teplicích a 11 tůní ve Zdoňově.

Je také zakladatelem Koalice STOP HF, která se staví proti získávání metanu z břidlic metodou hydraulického štěpení.

No a za třetí byla velká část potoků a řek násilně upravena, narovnána, zahloubena nebo opevněna. Vznikla tak kanalizovaná krajina. Vysušili jsme tak nejen toky, ale i nivy, což jsou rovinaté louky v okolí toků, ve kterých se za normálních okolností drží voda, případně se tam rozlévá povodeň. Tyto tři věci jsou klíčové.

LN: A ty další?
Máme poměrně málo mimolesní zeleně, málo mezí, málo průlehů, biopásů. A hlavně, Česká republika má po vzoru Ameriky a Ruska příliš velké lány. To také vedlo k tomu, že držba půdy, nejenom vlastnická, ale i pachtýřská, je naprosto nevhodná, protože jsme jako národ ztratili vztah k půdě. Obrovské plochy umožňují rozběhnout se větru, což ještě víc přispívá k vysušování krajiny. Malá mozaikovitost krajiny, slabé zastínění a nedostatek vody v půdě a krajině způsobuje, že zejména orná půda zadržuje hodně tepla a přes léto má až padesát stupňů Celsia. Přitom v krajině s dostatkem zeleně a malých vodních ploch bude v týž den a touž dobu jen kolem třiceti stupňů.

LN: Jste kritik nesmyslné zástavby, co to ale podle vás je?
Zastavování ploch či přímo zemědělské půdy a přílišná urbanizace obcí a měst. Máme také spoustu ploch, které jsou zpevněné a už dávno nedávají smysl. Jde o různé asfaltové chodníky, kde nikdo nechodí nebo které jsou příliš široké, stejně tak ulice a náměstí, kde je jen asfalt nebo kamenivo a skoro žádná zeleň, kde voda rychle odletí při dešti do kanalizace, namísto toho, aby ji obce i města zadržovaly a směrovaly do záhonů, parků, trávníků.

Německo má vyloženě motivační nástroje na to, aby se navracely brownfieldové plochy zeleni. Když se kdekoli podíváte kolem sebe, zjistíte, že některé chodníky mohou být poloviční. Spousta půdy, která by mohla mít zeleň, je zaasfaltovaná a tato černá barva přijímá obrovské množství energie. Zdánlivá drobnost je anglický trávník. Krátký trávník nemá květy, tudíž ani hmyz, a zadržuje málo vody, rychle vysychá a pak je tendence ho kropit. Navíc pitnou vodou. Kolem stromů by se měla nechávat dlouhá tráva, aspoň na rozsah koruny, minimálně až tam totiž dosahují kořeny stromů, které pak tráva, i když neprší, skrápí ranní a večerní rosou. Stromy tak odolávají lépe suchu, a navíc to přináší i úkryt pro hmyz, hlodavce či ježky. Rozloha zahrad v Česku jsou dvě procenta, takže květnaté louky kolem domů a na zahradách pomohou mírně ochladit i mírně zavodnit celou zemi.

LN: Politická reprezentace se se suchem snaží už nějakou dobu vypořádat. Dělají se správné kroky?
Vládní boj pana ministra životního prostředí se suchem je naprosto správný a chválím ho za to, kudy chodím. Když jsme v roce 2005 zakládali Živou vodu, náš hlavní cíl byl zadržení vody v krajině. Bohužel v té době po tom nebyla ani poptávka politická, ani poptávka veřejnosti. Věděli jsme, že na většině území v nížinách se ztrácí podzemní voda, respektive že je čím dál hlouběji, a zemědělská půda že vysychá, ale nic moc se s tím nedělalo. Poslední jedna dvě vlády už se nad tím začaly zamýšlet a část politické reprezentace určitě taky. No a samozřejmě i ti postižení, protože začal stoupat počet obcí, které v létě hlásily, že nemají vodu. Takže správné kroky se určitě dělají, je jich celá řada, vznikla třeba komise voda–sucho. Jsou i grantové tituly, ale administrace je poměrně složitá. Když budete chtít pracovat na nějaké všenápravě krajiny, musí se to skládat z různých dotačních titulů a to je opravdu problém, zejména časový. A my na celoplošný návrat vody máme málo času, protože klimatická změna pokračuje hrozně rychle.

LN: Vy jste přece jen kritikem některých kroků, které se dělají. Co je podle vás špatně?
Stát stále trochu podléhá betonové lobby, která by ráda stavěla hlavně přehrady. Ale řada lidí, včetně části odborníků, nemá reálnou představu, jak to bude s urychlující se klimatickou změnou vypadat a myslí si, že 155 přehrad bude fungovat a že nedostatek vody vyřeší. To je obrovský omyl. Řada přehrad už nyní vysychá. Vodnost v řekách podle předpovědí poklesne během dalších dvaceti pěti až třiceti let o padesát procent. Prakticky to znamená, že v létě bude většina toků vysychat. A jelikož asi v zimě bude i čím dál méně sněhu, nebudou se přehrady plnit, jak doufáme. To je hodně špatná zpráva nejen z hlediska krajiny a zemědělství, ale iz hlediska energetické bezpečnosti státu.

LN: Kritizujete i výstavbu přehrad. Podle vás si lidé neuvědomují jejich skutečné dopady. Jaké jsou?
To je na knihu. Já tomu říkám krádež vody za bílého dne. Když řeka teče, hráz zadrží vodu, plní i energetickou funkci, případně jsou to nádrže na pitnou vodu. Zároveň se jimi omezuje povodňová vlna. Jenže bé toho je, že jakmile hráz omezí povodně, až na stovky kilometrů se vysuší území, voda se tam do niv nedostane. Když je krátkodobé sucho, přehrada má výbornou funkci – zlepšuje vodnost toku stabilním vypouštěním, jenže zároveň je ta voda hladová, studená. Kde dříve byly ryby, nyní nejsou. Radují se rybáři nebo vodáci níže po toku. Pokud ale bude sucho dlouhodobější, tento efekt se oslabí. Přehrady nebudou vypouštět to, co mají. A pokud nebude přitékat dostatek vody do přehrady, co dostane přednost? Vypouštění vody do řeky pod hrází, nebo pitná voda pro město? Přehrady jako takové generují nespravedlivý přístup k vodě, protože preferují určité skupiny lidí, které si třeba u sebe zničí vodu, nestarají se o n i, a kdyby pak měly zaplatit přehradu, v životě tam nestojí.

Další věc je, že při nedostatku vody může dojít k metanovému kvašení, které má vliv na oteplení klimatu. Tyto dvě skutečnosti proti stavbě nových přehrad akcentuje zcela správně i Evropská unie. Kvůli erozi jdou také do vody ze zemědělských ploch chemie a hnojiva, které se kumulují právě v přehradách, což zase způsobuje růst sinic. Boj s nimi a případná úprava pitné vody žádá další obrovské náklady.

LN: Takže podle vás by se neměli stavět žádné nové přehrady?
Teď určitě ne, s výjimkou jedné nebo dvou, u kterých je národní, nikoliv lokální zájem a šlo by o pitnou vodu. Primární musí být zádrž vody v krajině. Je to národní zájem číslo jedna, jakkoli Česká republika zatím nerozlišuje, který veřejný zájem je vyšší.

Lidové noviny, Eliška Nová
  • 62Diskuse

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz