HAVANA/PRAHA Předcházela ho sice pověst nesmlouvavého revolucionáře, ale Kubánci si od něj na rozdíl od bratra Fidela slibovali ekonomické reformy. Sedmasedmdesátiletý Raúl Castro se oficiálně ujal nadvlády nad ostrovem téměř před rokem. Změny, které ale dosud učinil, jsou spíše kosmetické.
Kubánci si teď sice mohou, pokud na to mají (většina z nich ne), koupit mobilní telefon, počítač či motocykl, přespávat v luxusních hotelích, desítky let vyhrazených jen pro turisty, či si zajít na „jejich“ pláže. K zásadním reformám, jakou je postupný přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržní, ale Raúl nepřistoupil. Před několika dny dal navíc najevo, že se v nejbližší budoucnosti k něčemu takovému Kuba ani nechystá. Vůdce prohlásil, že vinou globální ekonomické krize se „reformy odkládají“. Vyzval přitom všechny Kubánce k „odříkání a usilovné práci“. Tedy k něčemu, co obyvatelé ostrova slýchávali od Fidela celá léta od rozpadu Sovětského svazu, který Kubu podporoval. Fidel Castro se navíc ukazuje být pro Raúla břemenem. Bez jeho svolení si zřejmě Raúl nic nedovolí. Pohled na slavnostně vyzdobenou Havanu a další kubánská města k 50. výročí kubánské revoluce také hovoří za všechno, na většině transparentů a plakátů je znázorněn právě Fidel. I proto se nedá očekávat, že by na Kubě došlo k dramatickým změnám. Profesor Josef Opatrný ze Střediska iberoamerických studií Karlovy univerzity dokonce hovoří o Raúlově promarněné šanci. „Raúl Castro si mohl vybrat ze dvou možností. Vstoupit do dějin jako pravý reformátor, nebo zvolit přístup ,po nás potopa‘. Vsadil na druhou možnost,“ řekl LN Opatrný.
***
Vůdce prohlásil, že vinou globální ekonomické krize se „reformy odkládají“
