13. listopadu 2009 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Černá kostka rozpuštěná a vypuštěná

Skicář

Psát v teple Prahy o Ostravě, kde jsem byl všeho všudy dvakrát, a to na skok, je drze a hlupe. Co já vím, co tam lidi skutečně trápí a co potřebují, rozhodně ne pisálkovy rady z Prahy, kde navíc nemají co říkat.

Takže když já tady napíšu, že je škoda, hrozná škoda, že v Ostravě podle všeho hejtmanství vedené sociálním demokratem Palasem zarazilo projekt Moravskoslezské vědecké knihovny, tak se odtamtud může ozvat – a co vy s tou Kaplického chobotnicí, tu jste zamázli z mnohem hloupějších důvodů než my, tady jsou prostě potřebnější věci, zdravotnictví, rozbité cesty, do domů nám teče... A aspoň se hloupě nevymlouváme a nikdo nedělá scény, že se přiváže k bagru, a nezesměšňuje architekta. My uznáváme, že je to dobré, ale prostě na to nemáme peníze. Nedá se nic dělat. Knihovnu chceme, ale lacinější a ne teď.

A asi budou mít svou pravdu. Ale stejně je to škoda, a nejen škoda, je to chyba. Ten návrh brněnských architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře je krásný už v návrzích a do Ostravy se výborně hodil, vlastně hodí se právě jen sem, kam byl stvořen. Dostal jméno Černá kostka a také tak vypadal, jako lesklá antracitová briketa, jejíž tmavá hmota se protlačila z útrob země. Vypadala jako velký pomník, kterým se město a kraj loučí se svou minulostí a dává důstojný symbol. Mohlo to být černé, lesklé, ušlechtilé – a zároveň jaksi i víceznačné, jak umí chytrá architektura být.

Mohli se na to jezdit dívat lidé z celé Evropy, horníci z Polska by se tu zapsali mezi čtenáře, fotbaloví fanoušci Sparty by si tam mohli dát kávu před zápasem, u kompu by člověk mohl narazit na blogujícího Ostravaka ostravskeho, Jarek Nohavica tam mohl mít svůj regál, věhlas kořalečné ulice Stodolní by konečně po právu ustoupil před něčím hodnotným, z krátkých zobáků by si člověk musel přestat dělat legraci, vážnost města by nesmírně stoupla, i z Prahy by se tam možná někdo přijel podívat, třeba já, který tam dlouho nebyl, protože jsem měl dojem, že není proč. Byl by.

JIŘÍ PEŇÁS

Rodina se chystá na návštěvu hned po porodu, co s tím?
Rodina se chystá na návštěvu hned po porodu, co s tím?

Ráda bych se zeptala žen, které už to mají za sebou. měly jste po porodu chuť přijímat návštěvy rodiny (ze strany partnera vlastně trochu cizí lidi) doma? Mám trochu představu, že budu potřebovat dost času se sžít s miminkem, trénovat kojení, možná budu ve stresu, když bude chtít mimčo tahat někdo jiný. Jak jste to řešily případně? Jak si nastavit hranice?

Najdete na Lidovky.cz