Když se řekne Litomyšl, vybaví si asi každý malebné město v Pardubickém kraji s jedním z našich nejkrásnějších historických náměstí a velkolepým renesančním zámkem, který je dnes na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dále je známo, že se v Litomyšli narodili Bedřich Smetana a Alois Jirásek, navíc je město spojeno s řadou dalších osobností, Komenským počínaje a Váchalem konče. V totalitní éře byla Litomyšl na jedné straně ušetřena drastických zásahů a některé památky v rámci možností opraveny, na což dohlížel bdělým okem sám Zdeněk Nejedlý, rovněž místní rodák. Na straně druhé i tam došlo v 70. letech k necitlivým zásahům – průrazu hlavní silnice, tečující historické jádro, a také k výstavbě panelového sídliště hned za Smetanovým náměstím.
Litomyšl je však dnes také významným centrem současné architektury. To možná překvapí, protože v místě, které je po desetiletí bedlivě střeženo památkáři (městská památková rezervace), to nebývá příliš obvyklé. Přitom tím v žádném případě historická architektura nijak neutrpěla – naopak, podařilo se pestrou stylovou mozaiku doplnit o nová vysoce kvalitní díla.
První pokus skončil prohrou Lví podíl na tom má někdejší starosta Miroslav Brýdl. Zprvu v tom nebyl žádný koncepční záměr. Brýdl vždy tvrdil, že se ani ve světě moderní architektury nijak zvlášť neorientoval. Nechal si však poradit odborníky a dal příležitost především nastupující generaci architektů, která se začala prosazovat v 90. letech. Na post městského architekta dosadil mladou brněnskou projektantku Zdeňku Vydrovou a začal systematicky rekonstruovat památky, revitalizovat centrum a doplňovat městskou strukturu.
Hned jeden z prvních pokusů přitom selhal. Architekt Josef Pleskot vyhrál v roce 1992 soutěž na stavbu nového domu na náměstí. Jeho nadčasový projekt bohužel někteří konzervativní památkáři pohřbili. Jiný starosta by po tomto martyriu asi rezignoval, ale Brýdla to spíše vyprovokovalo k dalším aktivitám – a tentokrát už úspěšným. Tak byl opraven unikátní domek Josefa Portmana, jehož interiéry pokryl freskami Josef Váchal (Portmoneum; architekt Mikuláš Hulec), rekonstruovány hospodářské budovy zámku pro nově založenou restaurátorskou školu (opět Hulec), obnoveny Klášterní zahrady (Václav Babka – Radko Květ – Zdeněk Sendler), nově upraveno a vydlážděno Smetanovo a Toulcovo náměstí a jezdecké schody (ateliér Aleš Burian – Gustav Křivinka), postaveny školní budovy a městská sportovní hala (opět Burian – Křivinka) a tenisový areál (Petr Hrůša – Petr Pelčák), postaveny moderní bytovky (Josef Pleskot, respektive Viktor a Martin Rudišovi či Vladimír Krátký) nebo autobusové nádraží (Tomáš Rusín – Ivan Wahla).
Josef Pleskot v Litomyšli kromě toho po etapách revitalizuje panelové sídliště a nedávno dokončil velkorysou rekonstrukci zámeckého pivovaru. Další projekty se připravují a opět dostávají příležitost naši nejvýznamnější tvůrci, skoro by se dalo s jistou nadsázkou říci, že kdo něco na naší architektonické scéně znamená, musí mít nějakou realizaci v Litomyšli. Přitom Brýdl už několik let město neřídí, jeho nástupci Jan Janeček a Michal Kortyš však v jím nastoupené cestě dále pokračují.
Město, kde stavějí Pražáci i Brňáci Připravuje se především velkorysá revitalizace zámeckého návrší (Pleskot, Burian, Štěpán, HŠH), novostavba kostela bratrské církve (Zdeněk Fránek) nebo krytého bazénu (atelier DRNH).
Ta naposledy zmíněná stavba by mohla být jednou z dalších ozdob Litomyšle. Autoři ostatně za plavecký areál na Kraví hoře v Brně získali Grand prix architektury. Je pozoruhodné, jak se podařilo Brýdlovi a jeho nástupcům úspěšně získat pro spolupráci projektanty z obou našich nejvýznamnějších center, tedy z Brna i z Prahy. Jak známo (a tradice je to hodně dlouhá, sahá až do první republiky), Pražáci v Brně – až na nečetné výjimky – nestavějí a Brňáci v Praze rovněž. Oba tábory si také bedlivě hlídají sféry svého vlivu. V Litomyšli se však sešli zástupci z obou metropolí.
Kromě staveb se objeví také několik zajímavých soch, protože město hodlá v rámci hudebního festivalu Smetanova Litomyšl představovat pravidelně velké realizace našich významných výtvarníků přímo ve veřejných prostranstvích. Loni v létě se na náměstích a v parcích objevily práce Aleše Veselého, pro něž vybral vhodné lokality architekt Pleskot, a velmi jim to tam sluší.
Minimálně jedna z nich by pak měla ve městě zůstat natrvalo. Jedná se o zakoupení plastiky nazvané Ty a já a ti, kteří už nejsou z roku 1992, jež by připomněla osud nacisty poničené a komunisty zbourané synagogy. Ta stávala na místě, kde jsou dnes paneláky. Finančně přispěje město a bude také uspořádána veřejná sbírka.
Vedle Bati a primátora Ulricha Bylo by omylem domnívat se, že prosadit kvalitní architekturu do malého města s mnoha památkami bylo jednoduché.
Brýdl často narážel na nepochopení, odpor, ba i výsměch. Rval se s konzervativci, přesvědčoval nerozhodné. Některé dílčí bitvy ztratil, jiné nakonec vyhrál.
Možná mu jednou vděční obyvatelé Litomyšle postaví pomník, možná ne, ale už teď je jasné, že se zařadí mezi osvícené osobnosti, jako byl královéhradecký primátor František Ulrich nebo zlínský podnikatel a starosta Tomáš Baťa.
***
Starosta Miroslav Brýdl vždy tvrdil, že se ve světě moderní architektury nijak zvlášť neorientoval. Nechal si však poradit – a dal šanci především nastupující generaci architektů.
O autorovi| Zdeněk Lukeš, architekt a historik
