13. září 2008 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Církev za rudé totality

Církevní dějiny v období komunistického režimu byly po roce 1989 vykládány zejména v kontextu proticírkevních represí 50. let (např. v obsáhlém díle katolického aktivisty Václava Vaška Dům na skále). Dalším velkým okruhem, jímž se badatelé moderních církevních dějin zabývali, se stala rezistence církevního prostředí, a to zejména v době pontifikátu Jana Pavla II. od konce 70. let, kdy se symbolickou ikonou vzdoru stal pražský kardinál Tomášek. Postupem doby se však vynořily i další otázky (veřejně diskutovaným problémem poslední doby se stala spolupráce duchovních se Státní bezpečností), žádající si strukturovanější pohled na roli katolické církve během komunistické vlády.

Nové přístupy a zároveň první celistvé zpracování problematiky, spojené s působením katolické církve v době komunismu, nyní nabízí kniha dvou brněnských odborníků – historika Jiřího Hanuše (* 1963) a politologa Stanislava Balíka (* 1978). Kniha je bezesporu zajímavá tím, že autoři nabízejí vedle již vícekrát traktovaných témat (vztah církve a státu po únoru 1948, rozvrat církevních struktur a pronásledovaní duchovních i laiků, projevy protikomunistické rezistence v církevních kruzích) také reflexe dosud opomíjených a nezpracovaných otázek.

Komplexně je tak zachycena i vnitřní diferenciace katolického života ve formě oficiální, skryté a exilové církve. Poprvé byly v ucelenější podobě rozpracovány také formy vyjadřování víry v kontextu společenských proměn po druhé světové válce. Podle autorů sice katolické prostředí žilo v izolaci, projevující se konzervováním tradičních forem zbožnosti, ale zachovalo si schopnost přijímat moderní kulturní trendy, což dokumentuje i recepce reformních myšlenek II. vatikánského koncilu v teologii v době relativního politického uvolnění druhé poloviny 60. let. Duchovní životaschopnost dokumentuje i vznik řady malých neformálních společenství, tvořících širokou škálu od řeholních komunit, duchovní hnutí až po intelektuální studijní kroužky. Za pozornost stojí například hodnocení místa katolických vzdělanců a naproti tomu lidové zbožnosti během socialismu, které dosud zůstávaly v české historiografii nepovšimnuty.

Rozbor spirituální situace této doby může také sloužit jako podklad pro solidní analýzu současné situace katolicismu u nás. V kriminálech a malých skupinkách tzv. neoficiální církve se totiž formovala zkušenost, která nebyla po listopadu 1989 dostatečně využita, což je jeden z důvodů, proč nedokázala církev v této době oslovit postkomunistickou českou společnost.

Opomenuta nezůstala ani spolupráce církevních kruhů s mocenskými a bezpečnostními složkami režimu, včetně detailnějších sond zachycujících motivy kolaborace. Celostátní obraz vývoje poměrů doplňují i mikrosondy připomínající odrazy „velkých dějin“ do konkrétního náboženského života na moravském venkově.

Kniha je bezpochyby podnětná jak obsahově, tak po metodologické stránce. Není přitom jen vyprávěním příběhu církevního života z nedávné minulosti, ale může také podnítit úvahu nad některými fenomény, z nichž vyrůstaly problémy vnitrocírkevního vývoje i vztahu církve a společnosti po přechodu k demokratické a pluralitní společnosti.

***

VYŠLO ČESKY

Katolická církev v Československu 1945–1989

Stanislav Balík, Jiří Hanuš Vydalo CDK, Brno 2008. 399 stran.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!