Když rovnal stuhu na věnci, odhodlal se Brandt k neočekávanému gestu a v prosincovém počasí poklekl na schodech k pomníku na kolena a chvíli zůstal s hlavou tiše skloněnou. „Pod tíhou nedávné historie jsem učinil to, co dělají lidé, když slova nestačí. Tak jsem uctil miliony zavražděných,“ popsal chvíli, která vstoupila do dějin, později Brandt ve svých pamětech. Fotografie obletěla svět, ale reakce nebyly jen kladné. Německá pravice tehdy napadla Brandta, že ve Varšavě poklekl před Varšavským paktem, militaristickým uskupením SSSR a jeho satelitů, které bylo tehdy protivníkem NATO.
Podpis dohody s Polskem byl jednou z částí „východní politiky“, díky níž podepsala Spolková republika mezistátní dohody se Sovětským svazem, Polskem, Východním Německem a Československem. Za „východní politiku“ dostal Brandt v roce 1971 Nobelovu cenu míru. Jeho politickou kariéru ukončila špionážní aféra s agentem Stasi, který byl jeho nejbližším spolupracovníkem.
