SAMIZDAT
Rudolf Hegenbart, vedoucí oddělení administrativních orgánů ÚV KSČ (řídí Bezpečnost, justici a prokuraturu) poskytl 7. srpna 1989 rozhovor sovětskému listu Izvestija. Říká v něm: „Vidím zemi, která ještě před čtvrt stoletím patřila k deseti nejrozvinutějším zemím Evropy. Dnes toto postavení nemá... Československo prakticky nemá vlastní železnou rudu, avšak současně zaujímá jedno z předních míst ve výrobě oceli. Není také normální, že náš průmysl polyká obrovské množství energie, že různá odvětví vyrábějí na sklad a že dnes objem zásob tvoří celý roční národní důchod.
Téměř 23 procent našeho obyvatelstva žije v ekologicky zasažených oblastech a to není v žádné jiné zemi. Je smutné, že pokud jde o průměrnou délku života, dostali jsme se v poslední době na spodní příčky žebříčku... je možno říci, že životní úroveň v zemi stagnuje...
Kromě nízké pracovní morálky se u nás rozšířily i takové negativní jevy, jako je agresivita mládeže, šikanování mezi učni a narkomanie. Vytvořila se nezvladatelná řídící soustava, kterou ve svůj prospěch využívají různé klany a zločinecké skupiny. Objevila se stínová ekonomika a protekcionismus.“
Po zveřejnění tohoto interview se dala očekávat zpráva ČTK, že Hegenbart byl vzat do vazby pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle paragraf 112 tr. zákona. Jen v posledním roce za texty, které byly k naší současné situaci podstatně méně kritické, byli uvězněni Ivan Jirous, Petr Cibulka, František Stárek, Stanislav Devátý a další.
Na věci přitom nic nemění, že Hegenbartovo hodnocení výsledků normalizačního období je naprosto pravdivé. Znění paragraf 112 tr. zák. předpokládá, že tohoto trestného činu se sazbou odnětí svobody do tří let se dopouští ten, kdo „rozšiřuje nebo umožňuje rozšiřovat v cizině nepravdivou zprávu o poměrech v republice“. Ale nenechte se mýlit - od počátku účinnosti je toto ustanovení aplikováno tak, jak stojí i v Komentáři k trestnímu zákonu: Za nepravdivou zprávu je nutno „považovat nejen zprávu zcela vymyšlenou, nýbrž i zprávu původně zcela nebo částečně pravdivou, avšak prostřednictvím polopravd, vytržením jednotlivostí ze souvislosti nebo jiného překrucování uzpůsobenou tak, aby vyznívala tendenčně proti republice“.
V naší trestní praxi je tedy dle potřeby černé bílé a naopak - stačí, když to tak vyloží právě ty resorty, které s. Hegenbart řídí. Nelze ovšem vyloučit, že rozdílně je interpretován i čl. 20 ústavy o tom, že všichni občané si jsou rovni. JUDr. Hegenbart je třeba rovnější, a jako takový může beztrestně zjevit pravdu o tom, že král je nahý.
O autorovi| Jurist (Pavel Rychetský), Lidové noviny
