V té době už měla letos sedmatřicetiletá autorka na sociálních sítích slušný zástup fanoušků a často byla dávána do spojitosti s rodinou Třeštíkových, do níž se přivdala. Její manžel je známý fotograf Tomáš Třeštík, jehož maminka je zase uznávaná dokumentaristka Helena Třeštíková a otec architekt Michael Třeštík.
Radka Třeštíková říká, že až nyní, když dopsala román z Moravy, se konečně obrací pozornost i k její moravské rodině, která ji formovala ze všeho nejvíc. Její nová kniha Veselí se jmenuje podle městečka Veselí nad Moravou, kam se ve svých dvou letech přestěhovala ze Zlína společně se svými rodiči a starším bratrem a kde žila až do osmnácti let.
Dívala jsem se do mapy, kde je Veselí nad Moravou. Leží na jihu Moravy u hranic se Slovenskem a Rakouskem. To je skoro na konci...
… světa. To je pravda. Moje hrdinka Eliška se s tím nepáře a hned v první kapitole říká, že je to prdel, já jsem ten pocit měla kdysi taky.
Je to autobiografická kniha?
Vysloveně autobiografická není, ale tvrdit, že se mě vůbec netýká, to nemůžu. Je to prostě fiktivní román inspirovaný mým životem a odehrává se na místě, které důvěrně znám. Měla jsem intenzivní pocit, že se vzdaluji od něčeho, co ještě nemám sama pro sebe úplně zodpovězené. Potřebovala jsem se vrátit domů ke svým kořenům.
  |
Ke kořenům znamená k rodině?
Spíš sama k sobě, tedy i ke všemu, co mě tvoří, k mojí rodině, k Moravě, ke všem mým bývalým já, z nichž některá už jsem sama v sobě dávno popřela. Člověk má občas tendence přepisovat minulost, potlačovat vzpomínky, přibarvovat je tak, aby se na ten obrázek díval rád, ale hluboko v sobě ví, že je to přeházené.
Jak se vám ve Veselí žilo?
Myslím, že kdybych tam žila teď, měla bych to místo možná radši, už jen proto, že bych se pro život v něm dobrovolně rozhodla. Když jste někde, protože musíte, a nemáte na vybranou, je to mnohem těžší.
Proč jste se tam s rodinou přestěhovali ze Zlína, kde jste žili předtím?
Tatínek tam dostal práci ve fabrice, stal se z něj ředitel Svitu, továrny na boty. Byla jsem z rodiny ředitele fabriky a po revoluci jejího majitele, velkopodnikatele, který byl za minulého režimu ve straně. To je samo o sobě na malém městě určité stigma a vyvolává to různé emoce. Mám Moravu v krvi, miluju Zlín, ale k Veselí jsem vždycky měla komplikovaný vztah.
Od kdy přesně žijete v Praze?
Od osmnácti, tedy víc než polovinu svého života. Když už jste jednou z Moravy, tak vám to ale stejně budou Pražáci předhazovat a na Moravě vám zase budou všichni předhazovat, že mluvíte jak Pražák. Na obou místech se vám budou tak trošku vysmívat a na obou se budete cítit tak trochu jako turista.
Řešíte v knize i samotné Moraváky?
Trochu ano, tomu se nešlo vyhnout, přece jen hrdinka Eliška se na Moravu vrací z Prahy a vším tam tak trochu pohrdá a hodnotí to. Veselí ale není výpovědí o tom, jak se žije kdesi na jižní Moravě. Sice v dialozích používám slovácké nářečí, ale spíš jen pro dokreslení atmosféry. Když jsem knihu psala, dokonce jsem během toho roku začala doma zase mluvit moravsky a (manžel) Tomáš se smál, že používám výrazy, na které už jsem téměř zapomněla. Každopádně Veselí je tragikomickým, místy až groteskním příběhem jedné obyčejné rodiny, matky, otce a jejich dcery. Je o vztahu mezi rodiči, jejichž manželství už nefunguje, o vztahu rodičů k dítěti, které už je dospělé, a o tom, jak se dospělé dítě vyrovnává s faktem, že jeho rodiče už nechtějí být spolu. Chtěla jsem, aby byl ten text legrační, ale zároveň aby se nikomu nevysmíval. Nechci si v knize dělat z nikoho legraci ani ho ponižovat. Psala jsem to ostatně jako člověk, který je taky Moravák.
Celý rozhovor se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou o nové knize, rodné Moravě a jejích filmových scénářích si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 21. září.
V magazínu si dále přečtete:
|
