6. června 2018 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Jedovaté úklady přírody. Kde na nás v zeleni číhá největší nebezpečí?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Příroda. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Příroda. Ilustrační foto. | foto: CzechTourism

PRAHA Venku je krásně a my vyrážíme do přírody. A přestože žijeme ve vlídném prostředí, někdy pro nás její objetí může být nebezpečné. Na co si dát největší pozor?

Začněme blanokřídlým hmyzem, tedy vosami, včelami a sršni. Jejich bodnutí je podle doktora Jiřího Hlušičku z Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze nebezpečné jen za určitých okolností. „Závisí to na množství vpichů a na přecitlivělosti postiženého vůči danému jedu. U zdravých lidí se toxické příznaky mohou objevit už po pěti bodnutích, většinou ale až po dvaceti až čtyřiceti žihadlech. Smrtelný průběh u nepřecitlivělých byl popsán až asi po pěti stovkách žihadel,“ říká doktor Hlušička.

Podle jeho slov je také důležité, kam nás hmyz bodne. Nebezpečné je bodnutí do krku, jazyka, patra nebo hrtanu. Při otoku úst, hrtanu nebo krku hrozí smrt udušením. Velmi nebezpečné je pak bodnutí žihadla přímo do krevního oběhu, například do žíly.

Zato u přecitlivělých lidí může i po jednom žihadle nastat alergická reakce, proto by měli mít stále po ruce prostředek proti ní, který jim předepsal lékař. Nejmenší smrtelná dávka včelího jedu je pro ně asi 7 mg, jedna včela dodá průměrně 0,1 až 0,12 mg jedu.

U sršňů může těžký obraz otravy nastat i po několika žihadlech, čmeláci jsou nebezpeční jen velmi málo. Bodavý hmyz můžete vyprovokovat rychlými pohyby, především v blízkosti hnízda. Pokud už nás bodnou, snažme se žihadlo vytáhnout a nemačkat jedový váček na jeho konci. Když máme bodnutí víc, raději vyhledejme lékaře. Jinak postačí na postižené místo přiložit čerstvou pokrájenou cibuli.

Ani všechny rostliny u nás nejsou bezpečné. Množství, které je možné požít, aniž bychom pocítili toxické příznaky, se ale u jednotlivých kytek liší.

„Prudce jedovatý je například oměj šalamounek, bylina vysoká až 1,5 metru s řepovitým kořenem a modrofialovými květy. Všichni pacienti, kteří požili tuto rostlinu, vyžadují lékařskou pomoc. Durman obecný je až dva metry vysoká bylina. Smrtelná dávka je pro děti 15 až 20 semen. Nejčastěji se zaměňuje za mák nebo kmín. Rulík zlomocný je až 180 cm vysoká vytrvalá rostlina. Je také prudce jedovatý. Uvádí se smrtelná dávka pro děti 3 až 4 bobule, pro dospělé 15 až 30 bobulí. Při správné terapii je ale smrtelný průběh krajně nepravděpodobný,“ upozorňuje Jiří Hlušička.

MARTIN JEŽEK
  • 2Diskuse