22. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Noviny

Jožin z bažin je opravdu hovadina, za složení mi slíbili slivovici, vzpomíná na hit Ivan Mládek

Zpěvák, textař a malíř Ivan Mládek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpěvák, textař a malíř Ivan Mládek. | foto:  David Neff, MAFRA

Praha Zpěvák, textař a malíř Ivan Mládek o neworleanském jazzu, kličkování za komunismu a o tom, jak se ve vlaku cestou do Paříže naučil na balalajku. Jeho vtipné, rafinovaně naivní texty zná v Česku každý. Zkuste si to. Jaká je Hlásná Třebáň? Co zobali vrabci? A copak si zakoupila kamarádka Dáši Novákové a Stáni Polákové?

Člověk by řekl, že je humor Ivana Mládka natolik svébytný a specificky český, že nemá za hranicemi šanci, ale je tomu přesně naopak. Jožin z bažin dokázal před lety díky internetu pobláznit publikum v Polsku i Rusku, loni s tímto Mládkovým hitem vystoupila v Praze kapela Metallica – a publikum šílelo.

Ivan Mládek a jeho legendární banjo.
Ivan Mládek.

Třicet let už neskládá nové písničky, přesto se u těch starých stále dobře baví, hlavně když si při nich může vystřihnout improvizované sólo na banjo. Když se nevěnuje hudbě, maluje své „antiperspektivní“ obrazy nebo píše humoristické povídky. Na konci loňského roku mu vyšla nová knížka nazvaná Ivan Mládek obrazem i slovem.

LN: Jožin z bažin se stal vaším megahitem. Máte tu píseň pořád rád, anebo už vám leze na nervy?
Tahle píseň se snad jako jediná moc obměňovat nedá, zpívá se od začátku až do konce, na nějaká sóla není místo. Je to opravdu hovadina, ale tak vlezlá, že se rozlezla díky internetu po celém světě. A přitom jsem tu písničku nesložil a nenapsal z vlastní iniciativy.

LN: Jak to?
Byla na zakázku. Objednal si ji ve Zlíně v restauraci jistý Kňučík Navrátil, který měl básničku o exhibicionistovi, který vylézá nečekaně z bažiny a obnažuje se kolemjdoucím pracovnicím obuvnických závodů. A říkalo se mu Jožin z bažin. Byli jsme už hodně známí z rozhlasu a televize, a tak se Navrátilovi zachtělo, aby se i o jeho Jožinovi zpívalo. Slíbil mi za složení a natočení této písně demižon slivovice. Bylo mi jasné, že píseň o exhibicionistovi v rozhlase neprojde, ale ten demižon slivovice byl lákavý. 

Navrátilovi jsem řekl, že můžu napsat píseň o Jožinovi, ale že jeho námět je nepoužitelný, že si vymyslím třeba nějakou pohádku. On i tak souhlasil a plácli jsme si, stačilo mu, že se hrdinovi té pohádky bude říkat Jožin z bažin. Ještě v autě cestou do Prahy jsem vymyslil příběh o strašidle a práškovacím letadle a druhý den složil melodii. 

No a vidíte, loni jste v Lidových novinách napsali, že zemřel autor Jožina z bažin. Jsem na podobné škodící mystifikace zvyklý, ale Kňučík byl jenom objednatelem té písně, kromě názvu není jeho ani slovo a ani jedna nota. Nehledě k tomu, že ani není jisté, že sousloví „Jožin z bažin“ je jeho výmysl. Mojí kapele v jedné zlínské hospodě nějaký starý děda říkal, ať jdeme do háje, že Jožin z bažin není nic nového, že se tak ve Zlíně za první republiky říkalo nějakému úchylovi. Nicméně bych Navrátilovi připsal jednu velkou zásluhu, nebýt jeho objednávky, Jožin z bažin by nikdy nevznikl. Svět by byl strašně ochuzen.

LN: Kromě toho, že Jožin pobláznil Polsko i další státy, s ním loni vystoupila v Praze kapela Metallica, která se naučila celý text. Potěší vás každé nové ztvárnění nebo zpráva, kde všude se u Jožina publikum baví?
Nejvíc mě překvapilo vypravování našeho cestovatele Tomáše Poláčka, který na Čukotce v nějaké jurtě popíjel vodku s Eskymákem, který neuměl ani rusky. Prý až k ránu se zmohl na otázku „Kakája zemlja“. Když Poláček odpověděl „Češskaja rezpůblika“, Eskymák prý vstal a slušnou češtinou mu zazpíval Jožina z bažin – a to celého. Metallica mě samozřejmě potěšila, ale to víte, Eskymák je Eskymák!

LN: Jak těžké nebo naopak lehké je dělat humor v roce 2019 ve srovnání s rokem 1979?
Ten náš nepolitický a nesatirický se dělá stejně asi v každém režimu. Jen se Severní Koreou si nejsem moc jistý.

LN: Humor je hlavní ingrediencí i vaší výtvarné tvorby. Je pro vás malování relax?
Když mě už nebaví brnkat na kytaru nebo banjo, relaxuji u malování. A naopak. Když už mě štve natírání, jdu si zarelaxovat brnkáním.

Celý rozhovor s Ivanem Mládkem o jeho krátké emigraci, popotahování komunistickou StB i malování si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 22. února.

V magazínu dále najdete:

  • Průvodce českou fantasy literaturou: kdo je král žánru a o čem pojednávají postapokalyptické příběhy.
  • Rozhovor se socioložkou Markétou Šetinovou o singles lidech, on-line seznamkách a o tom, proč se mladí lidé zase berou.
Marie Bordier

Najdete na Lidovky.cz