V době, kdy se už téměř oprostil od klasických výrazových prostředků, přichází fenomenální improvizátor Bobby McFerrin s albem, které ho paradoxně vrací zpět do jazykového bludiště. Za vše mluví název VOCAbuLarieS, symbolizující zlatou střední cestu mezi vyjadřováním slovy a tóny. Nová nahrávka je rovněž průsečíkem veškerých podob, jež na sebe tento koncertní i studiový mág během posledních let bral, a že jich nebylo málo.
„Měli jsme tu Bobbyho, co dirigoval Vídeňské filharmoniky, experimentoval s multitrackem, koncertoval s dvanáctičlenným vokálním tělesem Voicestra i sám,“ vysvětluje McFerrinova manažerka a iniciátorka aktuálního projektu Linda Goldsteinová. „Napadlo mě použít nápady a zvuky, které ve světě nasbíral, a poskládat z nich novou řeč.“
Upřímně řečeno, album VOCAbuLarieS je spíše úvodem do McFerrina pro nezasvěcené než hudbou pro 21. století, jak stojí v bookletu. Ale coby vstupní brána do říše zpěvákovy nekonečné představivosti funguje výborně. Vlastně je to čistý pop, ovšem v tom nejlepším smyslu. Za základní inspiraci tentokrát posloužily dva styly, v nichž tušíme všechno, jen ne zbrklost třetího tisíciletí: hudba černé Afriky a elegantní swingování amerických vokálních souborů typu Take 6 nebo Manhattan Transfer.
Africký vliv zde můžeme rozdělit na sluncem zalitou pohodu, čišící především z úvodní písně Baby, a temnou rituální magii, přítomnou v parádní desetiminutové jízdě Wailers. Trochu nepravděpodobné spojení těchto rytmů s noblesním broukáním amerických „croonerů“ si můžeme hravě ověřit pohledem na seznam zúčastněných zpěváků a zpěvaček, mezi nimiž nechybí členka souboru Manhattan Transfer Janis Siegelová.
Muž tisíce písní K dalším výrazným hlasům na desce patří Lisa Fischerová, někdejší dračice z turné Rolling Stones, která si s McFerrinem dokonce zazpívala závěrečný duet Brief Eternity, jako vystřižený z muzikálu Andrewa Lloyda Webbera. Mimochodem, název Brief Eternity (Krátká věčnost) vystihuje zážitek z McFerrinovy nové hudby lépe než jakákoli recenze. Podobných klíčů k jeho umění je tu ale víc - například v textu stingovského popíku Say Ladeo, kde autor shrnuje svou filozofii do tří prostých vět: „Je čas odhodit slova. Příběh ať vypráví melodie. Z písničky se stane tisíc písní.“
Slov se nelze zbavit docela -u nahrávky, která se jmenuje Slovníčky (psáno v různých jazycích včetně češtiny), to ostatně ani není záhodno. Jen je třeba přiblížit je emocím, které se zdají nesdělitelné. McFerrin si vybírá z angličtiny, latiny, sanskrtu i zulu, aby skončil u vlastní, semiverbální komunikace. Se stejnou lehkostí skáče přes kameny zavedených žánrů a neohroženě propojuje mantry s ukolébavkami, církevní zpěvy s pohanskými rituály, New York s africkou savanou. V písni The Garden si tudíž připadáme trochu jako děti z Bradburyho povídky, jimž se pokoj na povel změní v step.
Album VOCAbuLarieS by nevzniklo bez mravenčí práce klasicky školeného skladatele a aranžéra Rogera Treece, jenž prošel stovky hodin záznamů McFerrinových performancí a vybral z nich ty nejnosnější motivy. Pro zpěváka to musela být zajímavá zkušenost - „jako když přijedete do neznámého města, kde se cítíte doma“. Až dorazí Bobby McFerrin za pár týdnů do Prahy, bude mít po své první české návštěvě v roce 2008, kdy ho dvakrát za sebou přivítalo vyprodané Kongresové centrum, jistě podobný pocit. A snad s sebou přiveze alespoň kousek té krátké věčnosti, kterou se mu podařilo dostat na studiové Slovníčky.
***
Bobby McFerrin: VOCAbuLarieS
Universal Music 2010 Celkový čas 63:52
KONCERT
BOBBY McFERRIN V PRAZE
Americký zpěvák, skladatel a dirigent Bobby McFerrin se tento měsíc vrátí do Česka. 21. dubna vystoupí v Obecním domě v Praze, o den později v Kongresovém centru a 24. dubna v ostravské ČEZ Aréně. Na všech koncertech se objeví Iva Bittová a Dan Bárta, jenž si s ním zazpíval už při jeho první pražské návštěvě v roce 2008.
